Záblesk

„Přiznejme si,“ pronesl jsem otráveně a poslal oblak cigaretového kouře ke stropu, „že drtivá většina lidí nemá vůbec žádnou fantazii!“

„Podívají se třeba na támhlety dveře. Pár vteřin na ně čučí a mozek jim zpracuje prostou informaci – dveře."

"Přitom taková inspirativní věc. Dveře. Kolik otázek! Proč jsou zrovna tam? Kam vedou, co je za nimi? Vedou vůbec někam? Není za nimi jen zeď? Jsou zamčené? Jak často jimi někdo projde? A prošel jimi někdy vůbec někdo? Proč nejsou větší? Jaký zvuk vydávají při klepání? A při kopání? Dají se vyrazit?  Co žije v jejich dřevě? Kdo je vyrobil a jak skončil? A kde sloužily předtím? Vrzají jim panty nebo jsou neslyšné? A jak by hořely? Zavírají se samy? Nestojí za nimi někdo a neposlouchá? A nestojí tam dva a ten druhý nekouká klíčovou dírkou? A nejsou jich tam zástupy? A co když to nejsou lidé? Čeká za dveřmi vlhká tma a chlad nebo teplé světlo? A co až jimi projdu, budu se moci vrátit? Mají kliku i na druhé straně? Co škvíra pode dveřmi, uvidím něco nebo je tam práh? A co kdyby z ní najednou začala vytékat krev!?
A to je jen stupidní začátek, ke kterýmu většina ani nedojde...“

Přerušil jsem proud slov, usrkl vína, potáhl z cigarety, přejel znechuceným pohledem poloprázdnou hospodu a zapátral na okamžik ve tváři tmavovlásky přede mnou. Zamyšleně na mě hleděla a kousajíc si přívěšek, houpající se jí původně na krku.

„Třeba je za těma dveřma jenom blbá kuchyně…“ řekla nakonec.

Tak to je blit, pomyslel jsem si a v duchu obrátil oči v sloup.

„…a nebo z nich také může vyjet pětatřicetikilové jednonohé kuře na invalidním vozíku se slunečními brýlemi na očích, myrtovým věncem na hlavě, tričku s nápisem Svobodu pro Východní Timor a požádá tě precizní mandarínštinou o manikúrní nůžky.“ dokončila svou úvahu.

Rozválel jsem vajgl po popelníku a nehtem chvíli rýpal do laku stolu jakousi svastiku.
„Myslím,“ povídám nakonec „že se dnes spolu docela nutně opijeme!“

Zpět
29.01.2009 20:01 Sekce: Imprese, autor: Ohlasů[25] / Komentovat
Reklama
Export