Vyznání

Spatřil jí stát u auta na okraji silnice. Srdce zapracovalo. Měla nějaký problém. Vystoupil z auta.

„Ahoj. Co se stalo?“ zeptal se.

„Ahoj, ale... došel mi benzín, myslela jsem, že to dojedu.“

„Aha. No to nevadí, mám v kanystru.“ nabídl se. Konečně... konečně pro ní mohl něco udělat.

Obešel auto a vyndal z kufru kanystr. Došel k ní.

Měl trému. Už tolikrát jí to chtěl říct. Ale... buď nenašel odvahu, nebo zrovna šel někdo okolo. Teď tu byla sama. Oba tu byli sami. Stála před ním... a...

„Miluju tě“ vypadlo z něho.

Chvíli se na něho dívala. „Opravdu?“ otázala se a nespouštěla z něho oči.

„Opravdu. Udělal bych pro tebe cokoliv!“

„Cokoliv?“ ptala se s náznakem zvědavosti.

„Cokoliv... co řekneš!“

„Třeba by ses polil tím benzínem a podpálil se?“ ukázala na nádobu.

Vzal kanystr s benzínem a vylil si ho na hlavu. Pak roztržitě vytáhl z kapsy zapalovač a zapálil si oděv.

Pozorovala pobíhající a křičící lidskou pochodeň... po chvíli spadl do příkopu a přestal se hýbat, jen tiše doutnal.

„Doprdele...“ pomyslela si. „První chlap, kterej umí držet slovo a já to takhle zkurvím!“

Pak vzala prázdný kanystr vykročila směrem k čerpací stanici.

„Tak přeci jen žijí...“ broukala si.

Zpět
26.04.2006 14:04 Sekce: Deprese, autor: Ohlasů[8] / Komentovat
Reklama
Export