Vytřiprdel šetřivý

Protože je čas od času potřeba zvolit nějaké vážnější téma, vybavilo se mi po dněšní jízdě MHD jedno zásadní. Toaletní papír!

Při pohledu na desítky rolí toaletního papíru v "ekonomických" baleních, které vlečou lidi domů, si nutně pokládám řadu otázek. Vládne nebo blíží se krize. Přesto tisíce z nás kupují nejlevnější hajzlpapír po tuctech. Jak asi víte nejlevnější věci nemusí být nutně ty nejvýhodnější. Zvláště tyto podivné ruličky obalené našedlým jednovrstvým materiálem mající k papíru daleko asi jako hrouda železné rudy k lešenářské trubce.

Provedl jsem jednoduchý test v porovnání k běžným dvou a třívrstvým kvalitnějším papírům a výsledek je tristní. Výdrž těchto lowendových modelů je třetinová proti lepším modelům. Hmota je škrábavá jako vlněný svetr, trhá se už při ostřejším pohledu a při aplikaci jsou potřeba násobky délky, aby nedošlo k nehodě.

Došel jsem k zcela jednoznačnému závěru, že rozumně uvažující člověk prostě nemůže kupovat takto nekvalitní výrobek. Ale protože nepředpokládám, že by všichni jeho uživatelé byli hloupí a vylízaní jedinci, jde evidentně o jistou formu masochismu či prozatím utajenou reklamní kampaň výrobců uklidňujících mastí na podrážděný konečník. Nebo, a to také není vyloučeno, produkt pro lidi vyhledávající jistou formu překvapení. Finančně je totiž zmiňovaný papír natolik nevýhodný, že ho miluje a vyhledává jen člověk vyhledávající bolest, či očekávájící, kdy se mu prsty i přes šest vrstev zaryjí do pr... nebuďme konkrétní. V úvahu při představě nekonečného odmotávání připadá ještě vášnivý příjemce faxů, ale tuto úvahu si netroufám posoudit.

Oč příjemnější jsou totiž lehce dražší výrobky, které Vám téměř gratis díky chemicky upravenému papíru, vybělí dotyčnou část těla (v současnosti prý nesmírně populární kosmetický zákrok) či dokonce obtiskne na svěrač fialovou kytičku. Na druhou stranu samozřejmě nenabízejí potěšení vyjímání utržených fragmentů či obřadu odstraňování třísek či kusů stromů za pomoci kombinaček a zrcátka. Řadím tedy jejich uživatele do skupiny dobrodruhů stavějících rodinný dům na kraji lavinového svahu či adrenalinových šílenců hopsajících na gumovém laně do hlubiny, raftujících na nesplavných řekách či odvážlivcům konzmující párky pod osmdesát korun za kilogram a dalších potravin z diskontních řetězců, tedy lidí jichž si v hloubi duše opravdu vážím.

Divím se jen, že se tohoto trendu ještě nechytli žádní podnikatelé nabízející například malé otepky slámy, které užívali naši předci či Dobrá voda, nabízející PETky s vodou druhé jakosti, které tak rádi a s úspěchem používají například v Indii a vůbec v Asii, i když potom trapně bojují při jídle s pečeným gekonem a rýžovým Řípem pouze pravou rukou neb ta druhá je jistým způsobem nečistá.

Ale...zažít onen pocit, kdy jen blaženě očekáváte, co za nečekanou událost může vzápětí nastat, to nebezpečí a trýzeň, je jistě v těchto souvislostech věc skutečně...k nezaplacení.

Zpět
06.02.2009 22:02 Sekce: Bez zábran, autor: Ohlasů[15] / Komentovat
Reklama
Export