Jeskynní orgie

Možná někteří z vás znají Brno. Kousek od téhle díry je Moravský kras a v něm vesnice Křtiny. Je zajímavá hned dvěmi důležitými věcmi. Jednak je tam kostel, který projektoval Santini (a nijak závratně se mu to nepovedlo), kde trpasličí fráterník oddal před časem jednoho mého kamaráda a druhak je vedle vynikající chatička, která patří rodičům zase jiného kamaráda. V ní jsme tento podzimní víkend prožili pár večerů příjemného, bezuzdného chlastání a duševní regenerace.

Kousek od Křtin je pak kromě desítek dalších i jeskyně Výpustek. V kostce jde o klasický komplex chodeb a dómů, v minulosti zaplněný fosfátovými hlínami a kostmi prehistorických šelem. V historii nedávné potom obsazen a upraven Wehrmachtem na podzemní továrnu, vyrábějící součásti leteckých motorů. V historii ještě nedávnější potom přebudován na protiatomový kryt. A zcela nedávno předán z rukou armády do rukou jeskyňářů a tudíž i zpřístupněné.

Nevynechali jsme proto tuto možnost a přiměřeně podnapilí po rušné noci dorazili ráno na objednanou prohlídku. A nyní lehce reportážní formou:

Zhruba v 9 hodin vstupujeme do objektu. Několikero budov poskytujíc zázemí podzemnímu krytu je obehnáno plotem plechovým a drátěným dříve elektřinou nabitým. Dopíjím plechovku Gambrinusu.
V 9.30 se na zavolání řadíme u vchodu. Průvodci nám jsou dvě osoby. Jedna žena neurčitého věku s plachým výrazem ve tváři, druhou je dívka asi sedmnáctiletá, charakterizují ji delší vlasy, brýle, potištěný papír v ruce a mužná, široká chůze lesbičky. Otáčí koly a pákami hermetických dveří a vstupujeme dovnitř. Hned za dvěřmi je splachovací toaleta (o příčínách jejího umístění dodnes vedeme spory).

Slečna nás vítá ve Výpustku a popisuje kusými informacemi jeho historii. I přes svůj stav registruji některé zásadní rozpory, kdy z neocénu přes pleistocén skáče do '38 roku a zpátky. Naší pozornosti doporučuje nálezy fosílií prehistorických zvířat několik kreseb a sošku medvěda, kterého tvrdošíjně několikrát nazve jeskynním lvem. Imaginaci se meze nekladou. Po opravě z našich řad, lehce znejistí.

Za dalšími dveřmi je dlouhá chodba v níž jsou palandy vojáků oddělené jen závěsy, místnosti se vzduchotechnikou, filtry, umyvárny, ošetřovny, zásobníky vody a spojařská místnost. Vše působí silně stísněně. Slečna průvodkyně občas pohlédne do papírů, načež mávne rukou a případné informace nechá na naší dedukci. Zastaví se až u modelu základny, respektive její povrchové části. Na neumělé vytvořené desce jsou různé žárovičky, které postupně rozsvěcí a ukazuje, jak vojáci ČSLA hlídkovali a jaké úkoly plnili při ostraze. Nadšeně se rozplývá nad jejich šikovností při zhotovení této pakety. Když se zeptám, zde nejde spíše o maketu, připustí po chvíli, že patrně ano. Začal jsem se hystericky smát a nemohl několik minut přestat. Ostatní to berou taky s nadsázkou a těší se na další výklad. Vycházíme z krytu (což je vlastně hermeticky uzavřená část v chodbě jeskyně) do další části komplexu. Rozsáhlé prostory německá armáda za války vystřílela dynamitem do šírky i výšky, podlahy jsou poctivě vybetonovány a vedou v ní teplovzdušné tunely.

Slečna průvodkyně občas pronese nějakou výraznou perlu, kterou většinou zakončí útočnou poznámkou o tom, že provádí poprvé, takže ji snad omluvíme, pohledem do papíru a zamumláním, že snad na nic nezapomněla. Rozsah její slovní zásoby jsem v tento moment odhadl na 800 slov, což věru není mnoho. Pro aktivity wehrmachtu používala zásadně "ty německý armády" a nadšeně komentovala kvalitu jejich práce oceněním typu "Podívejte se prosím, jak to tu ty německý armády krásně zazdily!" nebo "Opět si můžete všimnout, jak je ta zeď krásně zadělaná..." Velké síně ve vápenci byly až na ozvěnu prázdné, jen zmínené Němci zazděné a nyní znovu vybourávané vchody do bočních štol dávaly tušit práci jeskyňářů. Prohlédli jsme si i strojovnu a zbytky kotelny, což slečna okomentovala jinak výstižným "Všechno co, zůstalo zhruba funkční, je to co česká armáda nepoužívala", i když bůhví jak to myslela.

Načež nám vysvětlila, že Němci při ústupu továrnu vyhodili do povětří, takže došlo k rozsáhlému požáru dřevěných stropů. Načež kuželem baterky osvítila strop a doporučila našemu pohledu barevnost jednotlivých hornin, což po chvíli našeho rozpačitého obzírání hbitě pozměnila na "Můžete se podívat, jak je ten strop krásně černej". V ten moment jsem se už ovšem řehtal jako kůň, čemuž rozhodně lehce znervóznělá nepřidala osvícením nějaké betonové základny, z níž ještě trčely šrouby po težkém obráběcím stroji a vysvětlením, že: "Zde se vyrobené součástky zkoušely, ty německý armády si na to ten výrobek položily a krásně si ho vyzkoušely..."

To už jsem se ovšem řezal až mi slzely oči. Naštěstí se prohlídka chýlila ke konci. Slečna vše zazdila ještě několika replikami, jež musí zaznít. Zejména, když světlo baterky klouzalo po černém stropu: "Krápníková výzdoba tu téměř neexistuje, jen tady v těchto místech se nachází několik krásných dutých brček...ehmm...někde tady...zhruba...no už tady asi nejsou..." nebo "A tahle díra vede do štoly číslo 3...eee...nebo 4 nebo 6." či "Jako každý rozsáhlejší jeskynní komplex i tento má na svědomí hroznou spoustu obětí na životech...víme o dvou...". Zmínila nějakého zoufalce, jehož kosti nalezli v jednom skalním komínu a vojína Bartáka (nebo tak nějak), který odstřelil kus stěny a otrávil se jedovatými parami z výbušnin. Zkusil jsem se zeptat, kdy se to stalo. "No já nevím, já u toho nebyla! Prostě jak tu byly ty německý armády." - No já jen, jsem si myslel, že to jméno nezní moc německy.- Chvíli jsme na sebe koukali a pak ji její do té doby vyplašeně tichá kolegyně napověděla: "Bylo to v roce 1967." Pochopili jsme všichni, že brečíme na špatným hrobě.

Vypadli jsme ven, zpátky pod zamračenou oblohu, s pocitem vydařené show. A já tímto mohu jen doporučit návštěvu této turistické destinace. Rozhodně si kromě zajímavého pohledu do historie hodně odnesete. Minimálně si při setkání s touto esencí blbosti a mozkového vakua uvědomíte, jak máte doma chytrou ženskou. A pokud bych někdy náhodou narazil na Karlštejně na hluchoněmého průvodce, byla by to rozhodně menší sranda. Jen škoda, že tohle jinak zajímavé místo, může jedna blbka řadě lidí pěkně znechutit.

Zpět
06.12.2007 21:12 Sekce: Z domova, autor: Ohlasů[28] / Komentovat
Reklama
Export