Sobí Norek

Nebudu Vás nudit plytkým cestopisem typu, jak se Hance v úterý přetrhly tanga a den na to popruh u batohu, že ve středu svítilo sluníčko a vyprala si tričko, nicméně dokud jsem plný dojmů a zážitků, zkusím tu stručně zachytit co mě na této zemi uchvacuje.

To rozhodnutí a naplnění slibu, že se každý rok podívámě někam do ciziny, dokud to jde, je čím dál více složitější. Přeci jen už jsme kolem třicítky, přibývá sezdaných párů a ukřičených mimin. Tentokráte tedy už jen ve čtyřech a bez žen, po krátkých diskuzích a úsporném plánování zažehla cívka firemní Octavie první dovolenkový koktejl nafty a vzduchu a vyrazili jsme směr Sever.

Vybaveni bednami jídla, chlastu, profláklým bedekrem Zdeňka Šmída a prostudovanými desítkami internetových zápisníčků, začal se ztrácet desén zbrusu nových Michelinek na dálnicích Německa a Dánska. Naštěstí čtyři řidiči jsou užitečná věc, nemusíte zastavovat v kempech na přespání a zastávky určují pouze prostatici jako já. Visa kartu spolkl a vyplivl hladový terminál a projeli jsme tak přes futuristické mosty z Dánska do Švédska. Nikdy v životě jsem neviděl tolik vodních ploch. Těch jezer, jezírek, říček a nekonečných lesů, které hladově hltaly jejich vláhu. Náš směr - severní polární kruh. Po pětatřiceti hodinách jízdy jsem kousek od hranic s Norskem nadšeně vařili kávu na odpočívadle a užívali si první pro středozemce nezvyklé věci - nocí bez tmy.

S ránem jsme zvolna a s úctou dorazili do vysněného světa a začali si zvykat, že nejbližších 14 dní se ručička tachometru nevyšplhá nad povolených (a to jen někde) 90 km v hodině.

A tady se již odvážím stravitelnějších krátkých postřehů ke kterým mě opravňuje nedlouhý čas tam prožitý:

Norsko je zemí vody, lesů, Vikingů a prastarých morbidních ság. Ač téměř šestkrát větší než Česká republika, má o polovinu méně obyvatel. Už jen letmý pohled na autoatlas s hustou sítí železnic a silnic protkanou střední Evropou napovídá, že tady můžete bez problému najít místo, kde patrně nikdo nikdy nebyl a budete tam sami.

Norsko je zemí hrdých a férových lidí. Pominu-li Oslo, Trondheim a větší města, získával jsem ze začátku pocit, že dřevem obložené a červené domky jsou jen neobydlené dekorace pro turisty. Norové jsou vysocí, mohutní a neuvěřitelně vitální, turistický národ. Na cizince pohlížejí s pohrdavým nezájmem. Nemám jim to za zlé. Své země i přírody si váží a pokud jim to někdo kurví, jsou to cizinci. Mají nádherné, vysoké, světlovlasé dcery s mohutným poprsím a nordicky velkorysou pánví. Svýma modrýma očima se dívají kamsi skrze Vás a jsou zoufale nedosažitelné. Drtivá většina Norů umí kromě své nenaučitelné řeči perfektně anglicky.

Norsko je zemí neuvěřitelných vzdáleností. Též zemí bez dálnic, však s promyšlenou sítí odpočívadel, čistými záchody a toaletním papírem, který tam vždy je a nikdo ho neukradne. Přece si nebudou srát po lesích podél silnic. A protože 500 km přejezd tam není žádná míra, rádi těchto darů využijete. Rychlost je omezená na 80 km/h a ve vesnicích na 60 km/h. Překvapivě to každý dodržuje. Bez ohledu na silná auta. Všichni ví, že je existuje spousta příjemnějších věcí než se pozabíjet na silnici a čas tam záhadně má jinou hodnotu než peníze. Můžete o to pozorněji vnímat krajinu kolem a ušetříte na spotřebě a pokutách dosahujících astronomických výšek.

Norsko je zemí protikladů. Sever je čistý jako pramen vody, rozlehlý a prázdný, že i ozvěna zmateně bloudí po horách, drsný jako pobřežní kameny a voňavý jako rozkvetlá louka. Střed vám připomene, že zde již nežijí jen rybáři a dřevorubci, objevíte i města, kde jsou domy blíže než kilometr od sebe. Vnitrozemí jihu je již lehce zkaženou oblastí velkoměst a turistických lokalit. Potkat norsky žvatlající černošskou muslimku či asiata s norskou vlajkou na tričku je zde mnohem pravděpodobnější. Bacha, pohybují se tam i desítky autobusů s českými zájezdy a obvyklou snůškou povah. To, od čeho utíkáte, tak lehce můžete potkat kdekoliv.

Norsko je zemí ryb. Ač jsme zkoušeli, kde se dalo a urvali o kameny spoustu návnad, nechytili jsme ani kulový. Naštěstí jde kvalitní rybu kdekoliv koupit, protože jde o jeden z jejich hlavních vývozních artiklů a na severu (či Lofotských ostrovech) stojí stovky dřevěných konstrukcí na nichž se v zimních měsícíh suší v mořském větru tisíce tresek, vyhlášené to pochutiny hororového vzhledu, zachovávající si díky tomuto netradičnímu způsobu konzervace všechny živiny a vitaminy. V moři se dá chytat na prut jak chcete, na sladkovodních tocích je prý nutná povolenka.

Norsko je zemí neuvěřitelných cen. Díky ropě u svých břehů, energetické soběstačnosti z vodních elekráren a neúčasti v EU, mají Norové pekelně silnou korunu. Ač jsou tam ceny zhruba jako u nás, nutno je násobit cca 3,7x, což je pro našince často frustrující.

Norsko je zemí muzeí a skanzenů s perfektně zpracovanými expozicemi. Vstupné tady ale nebývá zrovna symbolické.

POZOR! Díra na trhu. V Norsku nemají větší balení Tonicu. Ze zcela mi záhadných důvodů nelze vůbec nikde sehnat 1 l, 1,5 l či 2 litrové lahve Tonicu. Přitom Colu, Pepsi a všechno další tam koupíte normálně. Velký pozor na to, pokud si sebou také berete dost Ginu.

Když teď odbočím...Netuším, kde se Norové (mimo velká města) scházejí. Díky prohibici nemají nikde hospody, cluby a večer bývá všude zavřeno. Prvních pár dní jsem se dokonce domníval, že v Norsku žádní Norové nežijí. Asi páchají rodinný život uvnitř svých domů, ale kde se ti lidé potkali než se vzali, to jsem nevypátral. Po horách chodí i s velmi malými dětmi, které si netroufnou odmlouvat. Líbí se mi, že jim (dospělým) nic neříká okázalost a okatý luxus. Ani při pozorném pohledu nepoznáte, zda v tom či onom červeném stavení se sedlovou střechou bydlí prodavačka ze supermarketu nebo ředitel Telenoru (mobilní operátor). Úžasné.

Zatímco u nás si v případě zisku nějaké větší částky drtivá většina populace postaví nějakou zděnou příšernost v duchu podnikatelského baroka, aby dala ostatním sežrat, jací jsou chlapáci, tam nic takového neexistuje. Samozřejmě, že za dřevěnými fasádami Norové taky mají plazmové televize, luxusní kuchyně, sauny a podobné záležitosti, ale navenek svůj úspěch nedávají znát ani oblečením ani bydlením. Trochu se dá odhadnout podle auta, ale opět překvapivě i nejluxusnější SUVka za miliony či závodní sporťáky se sunou po silnici povolenou 80tkou bez typických českých nervových tiků s předjížděním, kurev, pičí a rozmáchlých gest. Na rozdíl od nás jim totiž auta slouží k bezpečné a pohodlné dopravě a ne ke kompenzaci komplexů a mentální ubohosti.

Na závěr musím říct, že na takovou zemi jsou i třeba dva měsíce málo natož 14 dní. Tolik míst, kam by se dalo ještě podívat. Fjordy, hory, národní parky, řeky k raftování. Všude nějaká zvířatka, aspoň komáři určitě. Nikdy jsem neviděl tak hezkou krajinu. Akorát je hezká tak nějak pořád, není tam nic hnusného, žádná nechutnost, takže člověk ztrácí srovnání. Pokud si za půlroční polární noci neprostřelíte palici, musí tu být i docela snadný život.

Kdepak Čechy, tady je život aspoň dobrodružství. A levnej chlast! 

 

 

Zpět
26.07.2007 14:07 Sekce: Ze světa, autor: Ohlasů[4] / Komentovat
Reklama
Export