Requiem

Okny se draly dovnitř oživlé stíny stromů, neohrabaně se chvějících v zsinalém světlu noci pod nápory větru. Sluchátko v ruce ho pálilo a měl sto chutí s ním mrsknout o stěnu pokoje. Věděl, že to neudělá a přitiskl kus plastu opět k uchu.
-Rozmýšlel jsi, Karle?- ožil vzdálený hlas, když zaznamenal jeho dech.


-Myslím, že je co rozmýšlet!- odpověděl chraplavě.-
-Není to tak složité, Karle. Člověk jen plní to, k čemu se zavázal.-
-Netušil jsem, že zrovna teď...-
-Ale Karle, už jsi starší pán, nemusíme si přece lhát.-
-Možná bych...-
-Ne Karle, to už jsem slyšel nesčíselněkrát, nezačínejme s tím. Prosím.-

Vteřiny se vlekly a konečky křečovitě sevřených rukou zvolna ochabovaly. Uvědomoval si, že se zbyteně shazuje.
-Máš pravdu. Omlouvám se.-
-V pořádku.- odpověděl spokojeně vzdálený hlas beze stopy výsměchu.
-Takže jsem na řadě. Co se po mě čeká?-
-Podívej se, za každý talent se platí, to víš sám.-
  významně se odmlčel hlas.
-Mám se rozvést, zkrachovat, předstírat šílenství, odjet pryč?-
-Nenech se vysmát, koho to dnes zajímá?-
-Co tedy?-
-Víš Karle, nastal čas vrátit dluhy.-
-Dluhy?-
-Podepsal jsi kdysi... dohodu... nebo se pletu?-

-Ale...- hlas ho přerušil...
-Nastala ta chvíle, Karle, je to smutné, ale ...musíš zemřít.-
Chvíli měl pocit, že nevysloví ani hlásku.
-Jak?-
-Nemrhej svým intelektem, my nejsme barbaři.-

Nedočkavě vyštěkl.
-Kurva, co to znamená?-
Hlas diplomata nezúčastněně odpověděl.
-Zvol si sám...-
-To není hezké řešení!-
-Ale neměl jsi špatný život, ne?-

Přivřel oči.
-Co tenkrát má žena? A dcera? To bylo fér?-
-To nebyla naše chyba. To byla NÁHODA!-
-Vy neznáte náhody!!!-
-Je možné, že ji někdo od nás "naplánoval."-
připustil hlas mimoděk. -Ale už bych ten hovor moc nenatahoval.-
-Asi máš pravdu, dělám jen co každý.-

-Ano.- Připustil rozverně hlas. -V tom jste vyšichni stejní.-
-Co...Co vlastně zbyde?-
Kdosi na druhém konci drátu se pousmál.
-Novinové titulky.-
-COŽE???
-Pod plachtami bulvárních deníků za zábradlím palcových titulků s tvým jménem poplují ostatní do svých nešťastných zaměstnání.-
-Není to, doprdele, málo?-
-Srovnej se s ostatními... Není to až dost?-
-Jdi k čertu, sakra!!!

Třískl s telefonem o stůl a chvatně přemýšlel. Potom přešel k nástěnné skřínce a vyňal z ní pistoli. Odhodlaným krokem odešel na zahradu. Telefon se ještě na okamžik zachvěl.
-Stalo se Karle. Těšíme se na viděnou!-

Prásknutí výstřelu se utopilo ve vlnách náhlého větrného poryvu.

Na stole redaktora Blesku se rozvibroval mobil.
-Pavle? Víš, že vždy držíme dohody a ty jsi jednu podepsal.-
-Ale to snad!-
Někdo daleko se upřímně rozesmál.
-Neboj. Ještě ne. Naopak... Mám pro tebe jednu horkou informaci....-

Zpět
30.01.2007 22:01 Sekce: Imprese, autor: Ohlasů[19] / Komentovat
Reklama
Export