Proč je dobré dávat rodiče do domova důchodců

Jsou už vaši rodiče staří? Přestali vydělávat? Obtěžují vás svou senilitou? Dejte je do domova důchodců!

Na každého to jednou přijde, rodiče zestárnou, zešediví, začnou zapomínat, a je čím dál složitější najít nějaký racionální důvod, proč by s námi měli nadále bydlet. Moralisti možná namítnou, že člověk je povinnen se o ty, kdož nám dali život starat, ale je to jen póza, která nemá žádné opodstatnění.

Vezměme to logicky: každý platný právní vztah v tomto státě je založen na tom, že s ním obě strany musí projevit svůj souhlas ze svobodné vůle. A... když se člověk narodí, ptá se ho někdo na jeho souhlas? Mají snad vaši rodiče někde v šuplíku narozeneckou smlouvu o tom, že za to, že se o Vás budou starat do plnoletosti, budete se o ně starat vy, až oni nebudou sami moci? Nemají. Takže právně je všechno vpořádku, není smlouva, není povinnost.

Kromě toho, mohli jsme si snad my vybrat svoje rodiče? Proč bychom si proboha vybírali zedníka a cukrářku? To bysme to asi daleko dotáhli, s takovým sociálním základem!

Možná si řeknete, že by to člověk měl dělat z vděčnosti. Omyl! Jakýpak vděk – vaši rodiče si přáli mít děti! Chápete? Přáli! Tedy, v nejlepším případě. Jim vůbec nešlo o vás, ale o to, aby uspokojili svoje mateřské pudy. A to ještě možná platí jen u vaší matky, otcovi třeba šlo jen o to, aby si vytřepal pytel! Je to asi podobné, jako když sním housku protože mám hlad - a pak bych chtěl po pekaři nějakou reciproci za to, že jsem se najedl! Navíc, váš otec při pohlavním styku vypustil několik miliónů spermií a vůbec mu nezáleželo na Vás, jako jednotlivci! Kdyby v boji o oplození zvítězila nějaká jiná spermie, narodil by se někdo úplně jinej. Myslíte, že by otci, či matce bylo líto, že to nejste Vy?

Nebylo! Vůbec, ale vůbec jim nezáleželo na tom, kdo se narodí. Hlavně aby někdo. Je to podobný rozdíl, jako když spíte s děvčetem, které vás miluje a které by nikdy nedělalo ty perverzity s nikým jiným, a nebo s poběhlicí, které je úplně jedno, s kým spí, hlavně aby měla večer v komůrce nabito! A když vás náhodou před smluvenou schůzkou přejede auto, vezme zavděk čímkoliv!

Kdyby rodičům šlo o Vás, tak by tatínek společně s maminkou z celého toho otcova odporného slizu vybrali jednu jedinou, přesně tu vaší spermičku a něžně jí vložili mamince na vajíčko. Místo toho normálně šukali a dost možná, že ani ne za účelem plození potomka, ale jen tak, z nemravnosti - a kdoví, jestli u toho nebyli dokonce opilí a sjetí! A to ještě možná ani nejste potomkem svého otce, ale místního mlíkaře!

Naprosto nechápu, proč by děti nestoudných a zvrhlých rodičů měly v dospělosti trpět za to, že oni nedokázali udržet svoje pudy na uzdě. Takže, jakýpak vděk - uvědomte si, že hromada z nás se narodila jen proto, že to matka odmítala polknout!

No, dobře... už to slyším... do osmnácti se o tebe starali, tak teď se o ně pro změnu budeš starat ty! Nene, to neplatí – rodiče mají totiž povinnost se o své děti starat a živit je. Ne proto, že by chtěli, ale protože musí! Taky nechci po městském úřadu, aby mi byl vděčný za to, že platím poplatek za parkování. Prostě – musím, jinak by mě zavřeli.

A navíc, ono to starání taky nebyl žádný med. Schválně, kolikrát kdo z vás dostal k vánocům přesně ten dárek, po kterém toužil? Ha? Co? Autodráhu? Lego ze kterého lze stavět robota? Nikdo? Chápu. První značkový rifle jsem dostal až v 15ti! A to mi už zase zakazovali pít alkohol a kouřit! O marihuaně nemluvě!

Nutili mě psát domácí úkoly a když jsem ve škole dostal pětku z chování, tak mě dokonce máma zmlátila! Jenom kvůli tomu, že spolužačka přinesla do školy ukázat svého oblíbeného křečka a já jsem mu ustřihl nůžkama nožičky! Vždyť to byla myš!

Několikrát mě nutili, abych si srovnal ve skříni prádlo, nebo došel s odpadky! Jednou jsem dokonce musel utírat nádobí! Jakýpak starání, panečku... sluha jsem byl! Jen domácí otrok, a když jsem párkrát projevil svou invenci a fakt efektně zapálil několik přilehlých domů, tak mě chtěli dát do polepšovny. A za tohle bych se o ně měl starat? Za týrání svěřené osoby? Nene.

Hezky... šupky dupky... do domova. Věřte mi, že je to lepší. Oni, když už jsou staří a dementní, dokáží člověku pěkně otrávit život. Třeba můj kamarád má starou maminku, která neustále chce koukat na video. Vždycky tam večer strčí videokazetu a zmáčkne červenej čudlík. Pak většinou usne a on, chudák má polovinu své videosbírky přehranou televizním monoskopem! To bych nepřežil!

Nebo..., babička jiného kamaráda zase dává všechny věci do ledničky. I žehličku a boty. A on, protože se z mladické nerozvážnosti zavázal, že jí nechá dožít v baráku, který mu odkázala, neustále hledá ztracené věci v bytě. Zase z vděčnosti? Jakpak? Ona si prostě chtěla udělat radost tím, že mu odkáže dům. Ona si chtěla sobě udělat radost! Takže, když mu dům odkázala, tak snad radost měla, ne? To by jí mohlo stačit! A teď, on nebožák, kvůli její radosti, musí každé ráno chodit i v létě v omrzlých botách!

Já osobně si myslím, že by měla být morální povinnost rodičů odhadnout, kdy už jsou dětem na obtíž a sami do domova důchodců odejít. Nebo, ještě lépe, měl by existovat nějaký zákon, který určí povinnost, že když se rodiče dožijí určitého věku, odkáží svým dětem majetek a umřou.

Jednak by se tím vyhnuli týrání ze strany dětí, které už se dědictví nemohou dočkat a druhak, vyřešilo by to celý důchodový systém! Proč bych já, mladý, krásný, inteligentní a plný síly měl sponzorovat staré, nemohoucí a společnost obtěžující monstra? A kolikrát jim trčí chlupy z nosu! Nebo z uší!

Jen kvůli tomu, aby mohli dalších dvacet let krmit v parku holuby? Hrůza!

Zpět
29.08.2006 00:08 Sekce: Z jiné dimenze, autor: Ohlasů[38] / Komentovat
Reklama
Export