Proč chtějí ženy slyšet: miluji tě

Protože se mi na toto téma sešlo od čtenářů několik stovek dopisů (dva dokonce až z Faerských ostrovů a jeden z Nigérie) je vidět, že se jedná o téma, které nás muže zajímá a s kterým se denně potýkáme.

Nejprve je potřeba pochopit, jak se taková typická žena dívá na muže a co si od vztahu s ním vlastně slibuje. Na svých přednáškách se často setkávám s názorem, že žena muže miluje a tudíž se chce sama ujistit, že muž zároveň miluje i jí. Je to bohužel hloupost, pramenící z neznalosti zákoutí ženské duše. A, netřeba poznamenávat, Aktovka-X je tu od toho, aby vás něco naučila.

Žena již od své podstaty není schopna nějakého citu, nebo alespoň ne v tom smyslu, jak vnímáme své city a lásku my, muži. Richard Dawkins kdysi definoval ženu jako „pouhý stroj naprogramovaný od přírody jen k propagaci svých genů“ a „ten, kdo si od ní slibuje něco víc, bude zklamán“.

Z pohledu ženy je muž pouze něčím, co má dvě úlohy:

a) dárce spermatu (platí pro ty šťastnější muže, nezřídka daruje sperma soused či kámoš z práce)

b) starat se o potomstvo po ekonomické stránce

Jak sami vidíte, na nějakou lásku už nám nezbyl prostor. O to je vám nyní možná podivnější, proč tedy žena chce od muže neustále slyšet „miluji tě“. Je to bohužel úplně jinak – žena ve skutečnosti nechce slyšet „miluji tě“ ale větu úplně jinou, která zní úplně jinak, znamená něco úplně jiného a kterou budete později ve vztahu říkat daleko častěji.

Dokážete si tipnout, která věta to je? (Poznamenejte si jí na papír)

Na počátku každého vztahu jsou dvě relativně svobodné bytosti. Být svobodný je hezké a umožňuje nám to dělat spoustu pěkných věcí. Třeba sám o sobě rozhodovat. Být si svým pánem.

A to zrovna není to, o co by vaše partnerka stála. Svobodný dárce spermatu a pán své ekonomiky totiž není pro její plány přínosem.

Kdyby vás však hned postavila před hotovou věc, a chtěla slyšet hned po prvním polibku, to, co chce slyšet, patrně byste ihned utekl. A ona ví, že chce-li vás naučit říkat tu správnou větu, musí jít pomaličku, od lesa... a krůček po krůčku tak, abyste nic nepoznal.

Žena tedy začne tak, že vám tu a tam řekne „miluju tě“. Muž na to nereaguje, protože přeci ženu též miluje a považuje za zbytečné na to pořád upozorňovat.

Po dvou týdnech žena řekne „miluju tě“ a zeptá se, zda on jí také. Muž na to několik týdnů automaticky odpovídá „já tebe taky“.

Takhle to nějakou dobu jde, pak žena z ničehonic přejde na další level. „A to mi nikdy nemůžeš říct, že mě taky miluješ? To musíš furt jen říkat já tebe taky, nebo nápodobně?“. Muž zpočátku neochotně zkouší tuto větu vyslovit, což je pro něho těžké, přeci jen, vzdává se své svobody..., ale tu a tam se mu to podaří. Všimněte si, jak ve chvíli, kdy toto vyslovíte, tak se vaší milé rozzáří oči. (Ne, není to z radosti, že jí máte rád, ale protože vidí, že se zase přiblížila ke svému skutečnému cíli).

Jak čas plyne, a jak ona to často požaduje, naučí vás říkat původně skoro nevyslovitelné sousloví zcela automaticky. Pak už nad tím nepřemýšlíte a považujete to za zcela normální.

A ona, jakmile si toho posunu všimne, pomaličku, polehoučku začne požadovanou větu „miluju tě“ modifikovat.

Po roce už věta, pronesená k výročí vašeho vztahu nebude pro její uspokojení znít „miluju tě“, ale „miluju tě a tady jsem ti koupil kytku“. Pokud jí vyslovíte jinak, bude vám to neustále omlacovat o hlavu a psychicky vás týrat, dokud se to nenaučíte správně.

Po dvou letech, u narozenin se změní na „miluju tě a tady jsem ti koupil nové auto“.

Po pěti letech to bude „miluju tě a tady jsem ti koupil nádherný, rozlehlý dům“.

(Všimněte si, jak se „miluju tě“ začíná postupem doby v té větě z dominantního postavení smrskávat na zcela nepodstatnou součást)

A pak... po delší době, aniž byste si to uvědomil, zcela automaticky a bez odporu, budete každý měsíc říkat to zcela správné a původně zamýšlené, ve kterém už ani dvojsloví „miluju tě“ nebude zapotřebí.

A to zní: „na... tady máš celou moji výplatu“.

Zpět
22.11.2006 00:11 Sekce: Pro muže, autor: Ohlasů[53] / Komentovat
Reklama
Export