Pozdrav z bordelu...

Jak jste možná pochopili z mých některých předchozích příspěvků, jedním z mých statisíce koníčků je fotografování. To je taková ta populární činnost, kdy za pomoci světla zmrazíte na řadu let nějaký děj, který si potom možná v budoucnu prohlížíte a který za ideálních podmínek vzbuzuje jisté emoce.

Nejmarkantnější je to u prohlížení fotografíí sama sebe, kdy s údivem zjišťujete, že jste před dvěma lety měli o patnácte kilogramů méně, vlasů bylo přehršel a s překvapením zjišťujete, že jste v dávné minulosti třeba dokázali běžet.

Nicméně nejvíce prvoplánových stimulů zákonitě obsahují fotografie obsahující lidskou nahotu, pokud možno v té nejvulgárnější podobě. Proto jsem poslední roky s oblibou vyhledával focení nejrůznějších portrétů, poloaktů a dalších rádobyuměleckých disciplín. To vše samozřejmě s jediným cílem. Přinutit focený objekt, omámený mou kreativností, zasněný atmosférou těchto nudných, pouťových dílek a oslněný odleskem objektivu, k nejperverznějším prasárnám. 

Netušíte jak nenávidím ty ženy, jež nepochopily, že otevřenost a upřímnost při focení bude vždy polovičatá bez otevřenosti sexuální a bez odhalení partíí, pro muže klíčových a zásadních. Je frustrující poslouchat chválu na svou tvorbu, debaty o dokonalém nasvícení, výstižné atmosféře a uchopení tématu, když každý inteligentí tvor ví, že bez uchopení vašeho přirození modelkou, či odhalení přirození jejího, jde jen o nudný a stereotypní počin bez naplnění, díky čemuž se cítíte úspěšný asi jako tibetský pěstitel pomerančů.

Proto jsem s radostí před několika dny uvítal nabídku fotografovat v prostředí atraktivním a naplněném objekty beze studu a předsudků. Brněnský noční klub totiž slibuje ledacos, zvláště když veškeré mé návštěvy těchto podniků za pánských firemních jízd v minulosti skončily nehoráznou otravou alkoholem, bez sebemenší šance doplazit se kamsi na pokoj. Přivítalo nás příšeří, známá nevkusná atmosféra a podobný pocit u žaludku, jako zažíváte, když si jdete do banky poprvé žádat o hypotéku.

Vybalil jsem záblesková světla, stativy, kabely a další propriety a jal se šukat (hezké staročeské slovo) po podniku, abych správně odhadl, jak prezentaci optimálně nafotit. Po rychlé obhlídce jsme byli seznámeni s dívkami. Nečekal jsem upřímně, že lehké dívky jsou intelektuálky, donucené tímto způsobem necitelnou společností řešit svou momentální tíživou životní situaci. Přesto byla hlava většiny zaměstnankyň vyplněna čirým vesmírným vakuem.

A i když mě můj věk již dávno zbavil přehnané vybíravosti, stále jsem měl pocit, že co se týče tělesných parametrů některých z nich, musí jít nutně o podnik pro nevidomé s rukama v sádře. Několik panáků lihoviny, uvolňující hudba a prádlo připomínající spíše provázkovou hru však po chvíli otupilo mou kritiku, společně s přátelským přístupem těch nemnoha sjízdných jedinkyň. Fotilo se na pokojích, lehce oblečená děvčata si pokládala ruce vzájemně na ňadra a vystrkovala zadečky.

Nevím, zda je tato zdrobnělina na místě, protože sem tam přepadávala půlka i mimo rozsah širokoúhlého objektivu. Poměrně závažným a nečekaným problémem se ukázala zrcadla. Tato pokrývají v podobných podnicích celé stěny a zkomponovat záběr, tak aby neodrážela světla, čumící zákazníky a zejména fotografa je někdy úkolem hodným Nobelovy ceny.

Světla blýskala, holky začaly být spontánnější, jazýčky vystrčenější, paměťová karta se plnila, a tak jsme přešli k další lokaci. U baru jsme nafotili scénku vybírání prostitutky a odchod s klientem na pokoj a došlo i na skupinová fota u tyče. Ano! Tato profláklá dekorace nesmí chybět. Už jsem za svého života viděl lecos a při dávné vzpomínce na striptérku, elegantně sjíždějící a rotující pouze za pomoci hýďových svalů kolem nerezové tyče, se mi vždy vybaví topornost a nemotornost členů našich hasičských sborů, tentokráte naštěstí na ukázku nedošlo. Natočil jsem na žádost majitele ještě krátké video a šlo se do vířivky.

Tady jsem poprvé roztál. Teplou vodu mám rád. Pokud šumí a bublá, tak ještě radši. A pokud jemné vlnky hnané výkonými tryskami narážejí na ženská těla zbavena všech vršků i spodků...nedala na sebe reakce dlouho čekat. Pravda, deset vteřin erekce není mnoho, ale v mých 29ti letech už jde téměř o vzácnost, za níž jsem vděčný. Přepnul jsem raději fotoaparát na sériové snímání a pustil se do díla. Děvčata posilněná na můj popud šampaňským si hrála jako malé šelmy a zažil jsem tak konečně atraktivní dvacetiminutovku, rušnou chvílemi jen zapařeným a oroseným objektivem, když se ocitl příliš blízko hladině či rukám, cákajícím si vzájemně na tělesné otvory.

Ze studem sobě vlastním, jsem zachytil i očistu ve sprše, kde jsem s dojemným porozuměním sledoval jejich péči o své pracovní nástroje. Ale vše má svůj konec, a tak jsme propoceni a vydrážděni začali balit fidlátka a na nabídku přidat se ke hrám ve vířivce jsem po rychlém pohledu na ženatého kolegu, s křečovitě zaťatými zuby povolující stativ u světel, pronesl nesmírně oduševnělé: "No já, my....snad...no jako tak asi třeba příště."

Po další salvě tvrdého alkoholu na baru, prohlížení fotografíí a rozdání vizitek jsem zcela vážně koketoval se zakončením večera v zrcadlovém pokoji s jednou přítomnou, mě tento kolega vykopl ze dveří, zavřel dveře auta s dětskou pojistkou a odvezl domů.

Byl to nakonec hezký večer Mishaku, mumlal jsem si přiožralý šněrující si to k posteli. Zacvakal jsi sis a možná bys mohl zavolat některé své ženě a zakončit ho inspirativně jak se patří. V tom mi však hlavou prolétla řada čísel, značící částky, které jsem do nich investoval.

Poslední myšlenka, kterou jsem si dokázal udržet v hlavě, než jsem nahý a s kalkulačkou křečovitě sevřenou v ruce usnul na pokrývce, bylo tristní zjištění, že večer s kurvou v bordelu je vlastně zoufale levná záležitost.

Zpět
16.03.2007 00:03 Sekce: Bez zábran, autor: Ohlasů[41] / Komentovat
Reklama
Export