Podivná budoucnost

Narazil jsem na předpovědi bulharské vědmy Evangelie Gušterové. Rozhodně zajímavá věc. Představme si, jak dva přátelé probírají v hospodě u piva návštěvu u podobné vizionářky.

"Tak povídej, brachu!"
"Ne, ne. Začni ty."
"Dobrá. Tak tu naši společnou dovolenou si neplánuj!"
"To jsem ti chtěl říct taky."
"Sakra! Taky ti umře táta?"


"Prd. Moje dcera bude nemocná."
"Do hajzlu, něco vážnýho?"
"Blbá leukémie."
"Kurva, tak to je mi líto."
"Mě taky. Škoda dovolené, docela jsem se na tu jachtu těšil."
"Takže se uzdraví."
"Přirozeně."
"To jsem si oddechl. Co tam máš dál."
"Za dva roky v lednu..."
"Povídej."
"Vysekám se na mašině."
"Prodej ji."
"Hloupost. Víš, že osud nezměníš."
"Máš pravdu."
"Jak dlouho?"
"Půl roku v prdeli v nemocnici a jizva přes celý záda."
"A ty?"
"Docela klid."
"Pohřbím oba rodiče. 2012. Železniční nehoda."
"Fíha. Taková bezpečná doprava."
"Asi ne vždy."
"Co u tebe?"
"Mrtvice, cukrovky. Přízeň v tahu."
"Co dál."
"Nějaká zlomená noha na lyžích. Párkrát přijdu o práci, ale vždycky si nakonec polepším."
"Zlomeniny, to mě nečeká. Mám tam dva infarkty, nakonec rozedmu plic."
"Ááá. O konci jsem nemluvil. Taky mě čeká průser, ale sežeru čoveče asi pět kilo prášků na všechno možný."
"Ty? V průseru bych tě tipoval na kulku do hlavy."
"No vidíš to. A najdou mě až za dva týdny. Nezávidím klukům z patologie."
"Tédaaa..."
"Změnme téma. Co ženský?"
"V padesáti zblbnu do třicítky."
"Opustíš ženu, necháš jí barák..."
"Přesně tak, chytnu druhou mízu..."
"Říká se to."
"...asi na čtrnáct dnů. Cha!"
"Dítě?"
"Jedno stihneme. Bude mě nesnášet. Co ty, anděl?"
"Nějaké flirty v práci, ale vydrží nám to."
"Kecáš!"
"Kecám. Zmizí ze dne na den. Rozvede se."
"S kým budeš? Nejaká modelína?"
"Zůstanu sám. Proto ty prášky. Zbabělost a strach ze samoty."
"Do prčic. To je síla."
"Starej, nemocnej, zoufalej, co chceš slyšet."
"Kašli na to. Je to daleko. Co prachy?"
"Nikdy žádná nouze."
"To já párkrát v hajzlu. I když..."
"Sportka?"
"Ale kdepak. Slušný dědictví, člověk vždycky něco zdědí."
"Rodiče se nezdají."
"Děti?"
"Ale jo. Dvě. Dcera v pohodě, kluk pošuk. Trochu fetu, děvky, chlast, selhání jater v pětatřiceti."
"Ten můj inženýr. Chytrej. Druhej je homoseuxál, dlouho se hledal, ale nakonec taky fajn."
"No tak sláva. Rozmnožit se a zemřít. Co víc v tom hledat."
"Lásku? Vášeň? Dobrodružství?"
"Nenech se vysmát."
"Kam se to ztratilo?"
"Nějak to uteklo."
"Počkej do prčic. Vždyť jsme ještě tady. Teprve to začíná."
"Nevim, člověče. Ani se mi do toho nechce."
"Mávni na pohůnka, sjedem ještě lahev, třeba na to zapomenem."
"Budem toho potřebovat mnohem víc..."
 

Zpět
27.01.2009 22:01 Sekce: Imprese, autor: Ohlasů[7] / Komentovat
Reklama
Export