Pět na stole v českých, aneb každý stát má takovou vládu, jakou si zaslouží.


Loňskou jedničkou, co se týče vymýšlení naprosto nevěrohodných výmluv pro svou kriminální činnost, byl pro mě ubožák Jiří Čunek. Předloňskou Stanislav Gross. Jak to vypadá letos? Letos je to snad ještě lepší, trošku se děsím, co přijde roku 2037.

Původně jsem měl za to, že Jiří Čunek bude odejit a skončí v propadlišti dějin, protože něco tak absurdního, jako výmluva, že si nepamatuje, kde se mu doma vzalo půl milionu a na zjištění, odkud to bylo potřeboval týden, nemůže projít.

Půl milionu nejsou kdovíjaké peníze, je to 1-2 auta a jedno až dvě auta má dneska skoro každá rodina. Přesto půl milion v hotovosti není zase tak malá částka, aby někdo nevěděl, kde jí vzal.

Což je absurdní.

A absurdní tím více, když se později přišlo na to, že Jiří Čunek byl tak chudý, že bral sociální dávky.

Myslím že v životě sociála není mnoho příležitostí, jak ukládat na účty půl milionu, aby si nepamatoval, odkud peníze byly.

Tedy, kdyby se nepřišlo na to, že Jiří Čunek ukládal na účty miliony dokonce tři. Pak z toho patrně vychází, že Jiří Čunek si opravdu nemusel pamatovat odkud bylo těch půl mega, protože to dělal tak často, že si to pamatovat nemohl.

Jenže... pak zase není moc vpořádku, kde tento člověk přichází tak často k velkým částkám, které ukládá do bank. Jiří Čunek má vždy po ruce nějakou výmluvu, např. to, že to nebyly jeho peníze, protože je měl jen ve správě.

Ano, je zcela běžné, že bohatí lidé svěřují své peníze chudým sociálům. Pravděpodobně proto, že sociálové a chudáci umí s penězi lépe zacházet, a bývají jejich výbornými správci. Možná by si mohl Jiří Čunek založit banku.

Jenže Jiří Čunek v propadlišti dějin neskončil. Stará poučka zní, že „žádná výmluva není dostatečně debilní, aby nešla použít“.

Jiří Čunek tuto poučku zná, Stanislav Gross jí znal taky a Zdeňkovi Doleželovi jí patrně sdělil jeho právník až později, protože Zdeněk Doležel v počátku svého pádu vypadal, že má strachy nasráno v kalhotech, vyměkne a stane se po Svobodovi a skorovrahu Karlu Srbovi třetím ze zřídka potrestaných vládních zločinců.

Dovedu si představit, že člověk, který ví, že ho odposlouchávají, bude používat kódovanou řeč. V tom není problém. Ale nedovedu si představit, aby si člověk na Doleželově místě, kde mu každý den hrozí, že mu při jakékoliv chybě skočí nepřítel po krku, použije větu „pět na stole v českých“ kterou si (i bez masáže médií) prostě 95% lidí vyloží tak, jak byla ve skutečnosti míněna *). To by totiž byl pan Doležel naprostý idiot a vhodný kandidát na Darwinovu cenu.

Pan Doležel však idiot není, idiot není ani ubožák Jiří Čunek a dokonce ani třistamilionový sedmilhář Stanislav Gross.

Idiotský je tento „demokratický systém“, který takovéto věci umožňuje. Idioti jsou lidé, kteří celý den makají a půlroční výdělek zaplatí státu na daních.

Náš systém nám tvrdí, že máme spravedlnost. Což je něco, co nám prý jiný systém nenabídne. Nikdo nemůže být odsouzen, pokud se mu neprokáže vina.

Což je určitě dobře. Říká selský rozum.

Jenže nic takového, jako prokázat vinu není možné. Není potřeba žádné superlogiky na zjištění, že neexistuje způsob, jak někomu dokázat, že něco udělal. Je to jen na rozhodnutí soudce. Takže soudce, pokud bude chtít, může KDYKOLIV zajistit, že „vina nebyla prokázána“.

A právě proto platí, že žádná výmluva není tak pitomá, aby nešla použít.

Neboť „pět na stole v českých“ soudce za dalších „pět na stole v českých“, tentokrát do své kapsy, klidně uzná, že „pět na stole v českých“ *) znamená „premiér přijde“. Protože jinak, než za úplatu si nedovedu představit, jak by mohl příčetný člověk tuto nesmyslnou konstrukci uznat.

A nikdo s tím nemůže nic dělat.

Chybou je, že, o něčem rozhoduje jeden soudce. Protože ho lze jednoduše zaplatit, či k rozhodnutí přinutit.

Řešením tedy je, aby místo jednoho soudce rozhodovalo více lidí. Čím více, tím menší pravděpodobnost to, že je půjde podplatit, nebo vydírat. Jednoduché.

Ne. To byl pokus o vtip. Více lidí se sice nedá podplatit, ale lze je přinutit ke spolupráci jiným způsobem, aby sami rozhodli tak, jak si myslí, že správné. To, jak rozhoduje zmanipulovaná subjektivita, nakonec vidíme každé čtyři roky u voleb. (Poznámka pro osly: a u tohoto příspěvku)

Ať se vydáme doleva, či doprava, na kopec či do údolí, Doleželové, Grossové, Čunkové a daleko větší seznam těch, o kterých se nemluví mohou být v klidu. Jejich pozice, placená našimi penězi, je neotřesitelná.

Pozn: matně si pamatuji, jak jsem kdysi četl jakousi fantastickou povídku, o zajímavém politickém systému, který byl úplně opačný k tomu našemu. V našem vždy všichni šplhají nahoru a čím více mají pravomocí rozhodovat, tím více shromažďují majetek. V této povídce to bylo tak, že kdo chtěl více pravomocí, tím více se musel uskrovnit. Na vrcholu pyramidy pak byl člověk, který rozhodoval o všem, měl hlavní slovo, ale na oplátku nesměl mít vůbec nic, bydlel jen v prázdné místnosti kdesi za městem, pil jen vodu a jedl jen základní potraviny. Takže, řešení vlastně je... ale... kdo by pak chtěl vládnout? :)

*)
1- V sedm hodin ve čtvrtek u lesa. Tam bude na stole pět.
2- Prosím?
3- Má to nejvyšší stupeň řešení. Teď to nabralo nějaký kurs. Jestli chtějí informace, tak bude na stole pět.
4- A pět v českých?
5- Jo.
6- Rozumím. Tam se sejdem jen my?
7- Jen my dva.
8- Jo, jen my dva.
9- Tak čtvrtek v sedm.

Zpět
04.02.2008 00:02 Sekce: Z domova, autor: Ohlasů[36] / Komentovat
Reklama
Export