Parte II.

Jako vždy, když se vám podaří na chvíli ustálit loď svého života na nevyzpytatelných vlnách osudu, zvedne se prudký vítr a vše je během vteřiny zcela jinak.

23.9. je datum, kdy se počet mých přímých příbuzných v Brně zredukoval na dva, je to datum, kdy tiše a nečekaně odešla má druhá babička. Nejsem v těchto momentech zrovna příznivec silných slov, nicméně si opět říkám na kolik věcí jsem se nestihl zeptat, jaká vlastně skutečně byla a zda si splnila své sny. Co bezprostředně cítím, že to byla nesmírně skromná, veselá a pracovitá ženská. Prala se s životem, poslala na velkou cestu tři děti, sama, bez manžela, který je opustil a až do smrti bez dalšího partnera.

Vzpomínám, jak nás malé se sestrou proháněla po lese s košíkem hub, velká to turistka, která každý víkend dokázala ujít aspoň 15 kilometrů, a to až do své smrti. Se svou dcerou na stará kolena procestovala kus Evropy a v Čechách a na Moravě asi stěží najdeme značenou lesní cestu, na níž by nestanula její drobná botka. Nezbytný smysl pro humor a absolutní férovost. Jestli bych měl někomu v téhle zemi věřit, že nikoho nikdy neokradl a nelhal, asi bych věděl koho jmenovat. Inu u některých lidé nepotřebujete a neočekáváte velké činy. Stačí, že prostě jsou. Což už neplatí a je to bolestné.

Věřím, že někde v dáli, kam už nedohlédneme, popíjí v poklidu kafe, jak ho měla ráda. Vroucí vodu ještě bublajíc v hrnku a teprve chytající barvu a aroma, pohladila podvakráte lžičkou s cukrem a kapalinu teploty, která by většinu z nás poslala okamžitě houkavým autem na pohotovst, nechala s požitkem a odzbrojujícím úsměvem sklouznout do svých útrob. Za pár týdnů by jsme babi oslavili tvých pětaosmdesát. Obrovská škoda, ale vím, že v tomhle si holt nevybíráme. Tak sbohem ty přesvědčená ateistko a dávej tam na nás pozor. Zkusím ti neudělat ostudu!

Zpět
04.10.2009 22:10 Sekce: Deprese, autor: Ohlasů[6] / Komentovat
Reklama
Export