Paradigma vyvrácené pochybnosti

Dospěl jsem k jednoznačnému závěru, že jsme obětí spiknutí. To tuší koneckonců každý, s kým se potkáváte na srazech Vesmírných lidí.

Nicméně toto spiknutí je komplexnější a polidštěnější. Jde o konglomerát či smlouvu mezi mnoha zdánlivě nevinnými společnostmi. Zkrátka věřím, že jsou domluvena hollywoodská studia, kabelové společnosti, výrobci televizí, dvd rekordérů, satelitních přijímačů, zhotovitelé sedacího nábytku, gaučů, majitelé továren na tyčinky, chipsy a křupky, scenáristé a režiséři, majitelé multiplexů a licencí na vysílací práva, výrobci cukru a sladkých energetických tyčinek, investoři sportovišť a bazenů, ministerstva pro místní rozvoj a stavební lobby, akcionáři nadnárodních prodejních řetězců, výrobci nákupních vozíků, eskalátorů a zaměstnanci reklamních agentur.

Dále farmaceutické společnosti, fitness experti, propagátoři zdravotního pojištění a dětských plenek, kolotočáři, psychologové, představitelé církví, politické strany, giganti na poli slaboproudé elektroniky, jako státem vlastnění výrobci energie samotné. Součástí smlouvy jsou i tchyně a příbuzní, sdělovací prostředky, strach, nerozhodnost a nedostatek sebevědomí, které tím, že proti tomu bojují nebo naopak nedělají nic...

...způsobují, že se proměňujeme v pasivní hovada bez schopnosti obhájit své názory, ještě snad odvážná utrousit své zhnusení v kruhu rodiny či přátel, ale tím také zcela vyčerpávající veškeré své ambice a touhy ovlivňovat svět kolem sebe. Neschopnost činu či prosazení vlastního názoru je základním cílem zmíněné smlouvy a snem všech, kteří dobře ví, že jedinec omámený vlastní stagnací v ní touží být ujišťován a podporován neb je pohodlná a uklidňující. Chraň bůh, abychom se snad začali ptát a uvědomovat si vlastní zodpovědnost. Lepší je přece prožít za podpory všech zainteresovaných dlouhý, prázdný život, ideálně náhražkově ochucený tisíci alternativními virtuálními osudy, které můžeme prožívat díky všem současným zázrakům techniky, společenskému vývoji a ochotě se přizpůsobit téměř všemu.

Jen tak si lze racionálně zdůvodnit, že se taková masa lidí trpně mrcasí v mrňavém akváriu své rezignace. Obojživelníci vlastních vizí a reality. Nic nemohu změnit, nic nemohu ovlivnit, jsem nula a záporné číslo. Nemám čas a nemám peníze, mám povinnosti a mám rodinu, mantra dneška, lhát se musí, krást se může. Večer se svalíme na kavalec a necháme se zabavit, vsunout do úst "vlastní" názory, spolykáme co nám chutná, na to všeléčící tobolky. Ta matrace vycpaná pohodlností leží na dně Máslowé pyramidy. A na ní se válíme a rochníme před rychle se měnícími obrazy, aby nás strach z té velké prázdnoty a tmy při každém pokusu uniknout zahnal zpět.

Jeden psychiatr viděl v člověku bytost hledající smysl a reagující na volání po smyslu, které dnes nezaslechnuto zanikne. Jeho slovy jsou tři možnosti jak dát životu smysl: čin, který si vytyčíme; dílo, které vytvoříme; zážitek, setkání a láska. Ale také v beznadějné situaci (např. smrtelná nemoc), vůči níž stojí bez pomoci, viděl za jistých okolností smysl.

Té noci, kdy jsme společně zdrhli z blázince a vyměnili si role, takže dodnes trpím pochybnostmi zda jsou za mřížemi chovanci nebo zdraví lidé a blázni jsou ti venku, pochopil jsem a zaznamenal své pochybnosti a všechny bludné představy na tento cár papíru. Slyším je blíž a blíž, ty jejich aktovky plné faktů a tichý, upřímný, vysvětlující hlas mě ničí i na dálku. Ale já se nedám... Snad se někdy tyto řádky dostanou do rukou povolanýýýý....chhh.....

Zpět
26.10.2009 23:10 Sekce: Imprese, autor: Ohlasů[13] / Komentovat
Reklama
Export