Ona hledá Jeho...vistu

Protože si zakládáme i na faktu, že články redaktorů Aktovky-X mohou být do jisté míry rozpolcené, přidávám vlastní názor.

Fenomén seznamek, jenž jsem kdysi zmínil v historickém příspěvku a kde jsem definoval prosté zásady pro úspěch, bych popřel tvrzením, že jsem jejich služeb nikdy nevyužil. A to samozřejmě není pravda. Ze své krkolomné pozice tak mohu poukázat na prostou a běžnou situaci, kdy se potácíte v běžném koloběhu práce-soukromý život. Rozešli jste se třeba s partnerkou a náhradu hledáte v okruhu přátel. Tedy co se týče porozumění a zabíjení času. Nemáte-li je ovšem svou přítomností a problémy unudit do bezvědomí, vyvstává nutně otázka: "Kde si najít novou ženskou?".

Partnerky vašich přátel už vás nepřitahují. Jednak jste už stejně s většinou z nich spali a jednak to vzbuzuje nejrůznější reakce od povytaženého obočí přes ostré odsouzení až po rozbitou čelist. Paradoxně jsou to přitom lidé, které znáte nejlépe. Nemáte-li se zcela oddat štěstěně setkání s ideální ženou na nějaké nárazové akci, musíte tomu pomoci. Seznamky potom nejsou tak nelogickou věcí. Nicméně se musím připojit s kritikou současných modelů. Nemám nejmenší tušení, jak naznačit na omezeném prostoru většiny z nich, co vlastně hledám či naopak na základě stupidních parametrů vyhledat optimální protějšek. Ve výsledku tak zabíjíte čas s vesměs nepužitelnými exempláři. Pokud ovšem člověk nerezignuje a zkouší, čas od času vyloví z balastu průměrnosti svěží růži, mezi jejímiž okvětními lístky nalezne po pár večerů alespoň jistou formu sebeuspokojení.

Internet je pak médiem, které nabízí nejširší možnosti a nejrychlejší reakce. Jak už jsem naznačil, pokud není kde lovit v práci či v kolektivu přátel, zbývá mezičas cest domov-práce či nečekané party. Lov z okénka auta či při cestě MHD není zdaleka pro každého, při nákupu v supermarketu sbalíte maximálně nějakou učnici či zoufalou vysokoškolačku na brigádě, takže prostor se zužuje. Ještě před relativně nedávnou dobou suplovaly seznamky například tancovačky na vesnicích. Holky věděly, že jinou šanci asi nedostanou, chalani zrovna intelektem neoplývali a brali všechno co je po ruce a vznikalo spousta spokojených párů. Dnes jsou lidé náročnější. Řada z nich má auto a nemusí tak trávit večery s Pepou/Máňou odnaproti a spousta z nich má i internet, kde si z překvapením přečtou, že existuje i něco jiného než co jim s vervou vštěpovali rodiče.

Bohudík i bohužel však existuje cosi neuchopitelného, co i přes většinově uspokojivé parametry nezaručuje jednoznačně úspěch. Projděme si to. Výška sedí, věk v pohodě, postava velmi slušná, nekouří, pije, na fotce vypadá k světu, sejdeme se...ale! Definoval bych to obligátním konstatováním (na něž jsem společně s několika přáteli silně alergický) - Jiskřička nepřeskočila! Tahle podivná "jiskřička" ve většině případů přeskakuje, bohužel však jednostraně. Buď vás přitahuje dotyčná (a čert teď vem či tělem nebo názory) nebo naopak přitahujete vy ji. Jen zřídka, velmi zřídka jde o jev společný oběma, co zavdává příčinu k unáhleným soudům typu: "Jsou to stejně všechno kurvy!", "Neví co chtějí!",  "Bojí se vztahu!" či "Naprostý čurák".

Kořenem problému je však nedostatečná definice požadavků, projekce nereálných přání a očekávání na dosud neznámého člověka a obvyklá přítomnost "masek" účastníků. Stylizace účastníků setkání do rolí "tak by mě chtěl asi vidět" pak situaci rozhodně nepomáhá. Podobně pak stud a nedostatek sebevědomí. Z mé zkušenosti zcela ideální přístup je "pokecáme, uvidíme". Když to neklapne, neoběsím se a vyspím se s někým jiným. Zejména dívky však v onom aktu seznámení hledají něco více, něco hlubšího (což jsem ovšem před časem interně definoval jako "rozmnožit se a zemřít", nic víc v tom nehledejte) a vzniká tak celá řada prekérních situací, kdy si váš nadhled vykládají jako nezájem či naopak spokojenost. Ale upřímně. Ztrácejte čas bušením do přivřených dveří, když máte internet.

Každopádně. Já jsem měl v tomhle vždycky štěstí. Nikdy nepřišla vyložená obluda, často jsem si i dobře pokecal a někdy z toho bylo i něco víc.

Proto s porozuměním sleduji soutež dvou kamarádů, kdo se dřív vyspí z holkou z Svléknuseti (nebo Líbímseti?). Proměnili se tak z žoků sena čekajících na přeskočení jakési "jiskřičky" na planoucí prvky naší dynamické společnosti nečekající na zázrak. I bez procházek. V podstatě totiž o nic hlubšího nejde, čekání na prince či princeznu může klidně dojít naplnění i po prvotním unáhleném "já tu mrchu/toho parchanta prostě přefiknu! I když si ve spoustě věcí nerozumíme."

Zpět
11.10.2007 01:10 Sekce: Bez zábran, autor: Ohlasů[12] / Komentovat
Reklama
Export