O dětech a...o řešeních

Zavalen pracovními povinnostmi jsem jen stihl zaznamenat rozvláčnou literárku Kostějovu, v níž se tento zoufalý romantik snaží povýšit ulepenou a upocenou záležitost jako je sex na něco vyššího a etéričtějšího. Rozplakal jsem se a psal také... :o)

Tentokrát bych rád vyvrátil či potvrdil některé dohady, které zaznívají ve vašich názorech na problematiku kindošů. Vaše reakce nejsou zdaleka tak bouřlivé, jako například u mého pamfletu, který se poněkud rozšířil v době povodní.

Ač původně zamýšlený jako anonymní dílko, přesto jsem se pod něj podepsal a nestačil se divit, jak neuměle a narychlo napsaný text s jednou fotografií vydráždí tolik lidí. Mail se mi plnil nenávistnými vzkazy a já se konečně cítil dobře. Není nic horšího, než když vás někdo neustále chválí, protože nemáte motivaci. Navíc drtivá většina z těchto výhružných odpovědí byla tak primitivní a vulgární, že bylo až únavné je číst. Přemýšlím zda vlnu vzedmutých vášní tenkrát způsobila stresová situace lidí postižených povodněmi nebo dlouhodobá averze mezi Moravou a Prahou.

Tak či tak jsem si tenkrát uvědomil, že jsem opravdu jízlivá držka a zadruhé, že reakce lidí, kterým se něco nelíbí a dávají to najevo vulgarismy, jsou znakem jejich ubohosti a neschopnosti komunikace.

No ale zpět ke kindošům. Asi vás to silně překvapí, ale já osobně plánuji mít výhledově děti! Nejlépe pět či šest. Hodlám je totiž co nejdříve po narození prodat na orgány a na pokusy. To mi snad konečně umožní dostat se z chronických finančních problémů a odjet na ostrov do Karibiku, kde se v kruhu domorodých dívek budu do smrti věnovat jen radostem a chlastu.

Další věc. Každý, kdo na něco remcá, měl by umět navrhnout i nějaké řešení. Především děti by se měli zhotovovat nějak uměle, mimo tělo matky, aby je neodváděly od jejich povinností. Předpokládám, že už to v blízké budoucnosti bude možné. Genetika kráčí mílovými kroky kupředu a neklopýtne o drobný etický problém. Prostě jednou přijdete do supermarketu a v mrazicích boxech hned vedle hranolků budou v plastu zatavená, vakuovaná dětská tělíčka. S modrým proužkem budou chlapci, s červeným děvčátka a se zeleným postižení. Na etiketě pak bude pravděpodobná váha, výška a inteligence v dospělosti a pro sběratele potom pravděpodobně losovací hra, kde si pro každého budoucího kindoše vylosujete nějakou deviaci či psychickou poruchu.

Hodíte zmraženého prcka do košíku vedle půl kila točeňáku a zamíříte k pokladně zaplatit. Doma ho nacpete do mikrovlnky, nastavíte rozmrazování, potom plný výkon na 15 minut, aby chytl barvu, otevřete….a potomek je na světě.

Teď samozřejmě co dál, aby kindoš svou přítomností nešpinil vzduch ostatním lidem? I na to mám odpověď. Dlouho jsem vážil všechna pro a proti, až mě napadlo řešení elegantní, nenásilné a oboustranně prospěšné. Ty matky, které se chtějí zabývat výchovou dětí (což je mrhání časem, protože z nich stejně vyrostou idioti, vrazi nebo je v pubertě přejede auto) se odeberou do speciálních táborů, které budou umístěny v pustých oblastech. Jako atraktivní mi připadají některé sibiřské oblasti, prostor kolem obou pólů a řada lokalit v pouštích či v afrických zemích. Tam by se potom o kindoše staraly až do doby než by přestal být nebezpečným a nezačal se měnit v člověka. Následoval by samozřejmě návrat do společnosti a život podle zaběhlého scénáře.

Živě vidím vaše utrápené obličeje! „Ale my už kindoše máme, a tyto návrhy jsou zatím nerealizovatelné, tak co s nimi?“ ptáte se. Máte pravdu. I tuto možnost jsem zvážil. Je třeba se prostě kindoška zbavit. Pokud se chytáte za hlavu, berte to, jako když se zbavujete třeba křečka. Ano, křečka. Určitě si téměř každý z vás koupil křečka a velmi záhy zjistil, že je to stvoření potměšilé. Ve dne chrápe, v noci dělá bordel, pořád někam zdrhá a vůbec neposlouchá. Vidíte sami, že ten příměr s dítětem není tedy zas až tak od věci.

A protože vaše trpělivost není bezedná, rozhodnete se své trápení ukončit. Křečka vezmete i s kokosovým ořechem, ve kterém spí, vyjdete na balkon a prudkým švihem dolů ho hodíte na chodník mezi hrající se děti. Úspěch je zaručen a děti mají pěknou vzpomínku. Další pěknou variantu na (nechtěné) usmrcení křečka objevil kdysi můj spolužák. Zakoupil v dobré víře populární šlapací kolotoč pro křečky, aby měl trochu pohybu. Jeho zlatý křeček si novou hračku v kleci chvíli rozespale prohlížel, pak vklouzl dovnitř a začal šlapat. Potěšený spolužák následně sledoval, jak bez přestávky šlape a čím dál rychleji. Asi po hodině křeček vypadl z kolotoče s pěnou u huby a infarktem. Dal ho tedy mrtvého křečína do kokosáku a šel také potěšit děti na balkon.

No! Trochu jsem si zavzpomínal…

...takže jednu z cest jsem naznačil výše (prodej na orgány), ale je to cesta poměrně složitá a riskantní. Pokud tedy netrváte na finančním efektu jako já, mám několik tipů. Choďte třeba s kindoškem na procházky. Že to nic neřeší? Není to pravda! Choďte s ním do lomů nebo na místa velkých válečných střetnutí a bývalých vojenských prostorů. Volně puštěný kindoš se v krátké době s neomylným instinktem dostane k nějaké staré munici, kterou si s šikovností sobě vlastní odpálí v pracičkách a nikdo vás nemůže z ničeho obvinit. Pozor jen na dokonalé naplánování. Je potřeba ho z dálky pozorovat a brát mu z rukou munici do osobních zbraní, granáty a minometné střelivo, u kterého hrozí, že udělá z kindoše pouze bezrukého. Včasným odebráním ho tak přinutíte najít si něco většího, třeba protitankovou minu či leteckou pumu, která ho potom už bezbolestně a spolehlivě rozptýlí po širokém okolí.

Pokud se kindošek zdráhá chodit na tato místa, je ještě jedna šance. V ZOO existuje prostor vymezený dravým šelmám. Jejich klece mají rozteče mezi mřížemi tak akorát na kindoší hlavičku. V příslibu hry dítě jen přesvědčíte, aby se podívalo dovnitř, načež už hlavu z klece nevytáhne. Vy se následně můžete kochat pružnými pohyby divoké kočky a po vyzvednutí rakvičky na vrátnici, se vrátite domů.

Zpět
26.03.2003 13:03 Sekce: Pro ženy, autor: Ohlasů[1] / Komentovat
Reklama
Export