O dětech a o lžích

Nemám rád děti! Nemám rád vajíčka nebo kapustu, nemám rád fůru jiných věcí, ale opravdu nejvíc asi nemám rád děti! Nemám rád děti malé ani velké, ty chytré ani ty poslabší, přítulné ani osobnosti, nemám je rád dušené ani na kari! Prostě je nesnáším!

"Eufórii při spatření malého dítěte jakoukoliv ženou zažívám ve velmi zředěné podobě při setkání s dobře stavěným pitbullem, kdy ovšem ruku chtivou pohlazení bezpečně zastaví sotva znatelný pohyb čelistí." -Mishak-

Nemám rád děti! Nemám rád vajíčka nebo kapustu, nemám rád fůru jiných věcí, ale opravdu nejvíc asi nemám rád děti! Nemám rád děti malé ani velké, ty chytré ani ty poslabší, přítulné ani osobnosti, nemám je rád dušené ani na kari! Prostě je nesnáším! Oni naštěstí nesnáší mě takže je to oboustranné, a to je v pořádku.

A tak, ač na tom usilovně pracuji, existuje jedno společenské dogma, které nejsem schopen svému okolí vyvrátit. Jde o vztah k dětem. Již před mnoha lety jsem si k nim vypěstoval zdravou nenávist. Vydržela mi doposud. Někdo si teď třeba myslí, že silně přeháním, ale...nikdy jste se nezamysleli nad atmosférou pokrytectví, která děti obklopuje? Vyrůstají odmalička v prostředí prosyceném lží a falešností. Rodiče, příbuzní, staří, mladí i náhodně kolemjdoucí se účastní zvláštního rituálu při spatření jakéhokoliv dítěte. Pokusím se alespoň v několika hrubých rysech nastínit co mám vlastně na mysli:

a) Například fakt, že téměř každý člověk na Zemi začne po nahlédnutí do kočárku ze zcela nepochopitelných důvodů šišlat!! To mne velmi ničí. "Ješiši marja, ty ši ale rozkošňoučká!" - opouští ústa jinak inteligentních a vzdělaných lidí, kteří se mávnutím kouzelného proutku promění ve slintající, servilní dementy. Nechtěl bych podceňovat inteligenci mimina, ale myslím, že v určitých fázích jeho života je mu zcela lhostejné jak a co na něj mluvíte. Proto mluvte jako lidé. Zajímavé je rovněž, kolik věcí jsou tabu. Vidíte například dítě, které je vyloženě a nepopiratelně hnusné, ale každý stejně bude tvrdit opak. A v případě, že se snažíte zůstat upřímný a sdělíte všem, že má přece hlavu jak prokoplá okurka, sklidíte pohoršený sykot a nesouhlasné pohledy.

b) Dále se ovšem dostáváme k mnohem horším průvodním znakům obřadu zvaného "setkání s kindošem" (hovorově dítě). Každý se při pohledu pod textil zakrývající neforemného tvorečka rozplývá nadšením. "Ten je krásnej! Celej táta!" - zní obrovská lež na celou ulici. Nechápu, jak ji vůbec může někdo vyslovit při pohledu na svraštělé, uječené, tmavě fialové cosi. Co se týče podobnosti k někomu z rodičů, byl bych, při hodnocení tvora připomínajícího roztrhané jehně, podstatně opatrnější. Nehledě k tomu, jak mi asi některé matky potvrdí, že přání bývá často otcem myšlenky.

c) Falešná idea, že zrovna vaše dítě je nejchytřejší a nejkrásnější na světě provází kindoše od narození až do puberty. Stává se vděčným tématem rozhovorů mezi rodiči na vzájemných návštěvách. Hrdé poznámky o tom, že jejich Pepík už v šesti letech řekl "máta" a následný kontr sousedky, zdůrazňující fakt, že to jejich Janička chodí už od pěti, patří k nejnudnějším věcem, které musíte vyslechnout. Následuje většinou další přehnaná chvála, hlazení kindošků po mongoloidních hlavičkách a nakonec konstatování, že mají všechny úžasný talent a určitě skončí na univerzitě. Poté dospělí u vína ještě jemně nastíní možné působení svých potomků v modelingu, zatímco se kindošci mlátí pahýly do svých tří očí.

d) Kindoši také samozřejmě nejsou zdaleka tak bezbraní, jak se tváří. Brzy si uvědomí své možnosti a začnou jich zneužívat. Narušují váš sexuální život, finanční rozpočet i statiku nábytkové stěny. Znečišťují, poškozují, ubližují a napadají s jistotou vlastní beztrestnosti. Pokusíte-li se je jako kolemjdoucí slušně napomenout kopancem, sklidíte nepříjemnou úrodu. Kindoš začne okamžitě vylučovat ultrazvukový, přerušovaný signál. Nato se z veškerého okolí začnou sbíhat davy žen, hnané přesvědčením, že zrovna jejímu drobečkovi bylo nespravedlivě ublíženo. V sevřené rojnici se okamžitě vydávají vaším směrem a za nimi se směje soudce Lynch. Kindoš zatím z povzdálí zahušťuje atmosféru neustávajícím pláčem. Jedinou nadějí pak bývá rychlý ústup.

Za běhu ovšem můžete v klidu promyslet náležitou pomstu. A tak si můžete třeba na Vánoce udělat trochu radosti, uneseného kindoše zavěsíte na háky ke stropu v koupelně a každé ráno si ho chvilku pitváte. Amen.

Zpět
17.03.2003 12:03 Sekce: Pro ženy, autor: Ohlasů[14] / Komentovat
Reklama
Export