Nesnesitelná lehkost krizí

Přemýšlel jsem už dlouho, co může vytrhnout tupé stádo z pohodlné, neochvějné víry v permanentní růst blahobytu. Překvapivé množství lidí si totiž myslelo, že kráčíme po sice nikterak strmé, přesto stále stoupající křivce prosperity. Naivní představa, kterou vám vyvrátí letmé prolistování učebnicí ekonomie nebo pouhý selský rozum. Žádné stromy nerostou do nebe. Zavírání očí před nepříjemným je oblíbenou lidskou vlastností. Stejně jako povyšování luxusu na standard. Jsme prasata v žitě, která konečně zahlédla, že tohle pole není nekonečné, naopak tyčí se za ním brána jatek. Dobře nám tak.

Nevím jestli jsem výjimka, protože se moje nálady pohybují pouze mezi extrémy euforie-deprese a neznám žádný poklidný střed, ale přiznám se, že jsem se na něco takového těšil. Krize, katastrofa. Jsou to hezká, zvučná slova a skrývá se za nimi hebká zelená tráva rašící uprostřed spáleniště. Kam bychom se jako lidstvo vyvinuli, kdyby jich nebylo. Zdegenerovali bychom, protože kdo se chová jako hovado, v hovado se promění. Jen pořádná šťavnatá a zničující krize či katastrofa vás nakopne k úžasným výkonům.

Celý svůj život si uměle navozuji podobné situace, nemající jednoduchá řešení. Se zvrácenou radostí a očekáváním je nechávám plynout k výpovědím v zaměstnání, rozchodům s partnerkami a stovkám nejrůznějších problémů. Teprve uvrtán do bezvýchodnosti aktivuju potřebné schopnosti, rezervy a s nadšením se vrhám za novým a lepším. Jinak bych se nepochybně unudil. Nezajímavý je stereotyp, ubíjející jsou naplněná očekávání. Pouze v mezních režimech letu, stojí akrobacie života za něco.

Nebudeme si mazat med kolem rozbitých úst. Podvědomě se snažíme držet své povrchní životy v jakési snové vizi, že i zítřek bude podobný včerejšku, a že některé věci se stávájí pouze druhým. Teprve tváří v tvář realitě, jsme konečně donuceni jednat. Proto musím říci, že jsem se na podobnou situaci těšil. Když se v '89 cinkalo klíčemi, bylo mi 11 let. Od té doby se nedělo nic, žádná dějinná událost, o níž bych mohl jednou hrdě říct: "Byl jsem při tom!". Nuda a šeď. Ne, že bych vyloženě musel třeba zažít zásah fosforovou municí během nějakého válečného konfliktu, ale tohle mi vyhovuje.

Doufejme, že se krize ještě prohloubí a rychle neodezní. Se zvědavostí sobě vlastní bych třeba rád zažil bankrot našeho státu jako Argentina nebo podobnou událost, kdy se v důsledku nejrůznějších okolností hroutí například princip solidarity. Představte si tu situaci, kdy se v důsledku finančního kolapsu vytratí peníze na platbu důchodů, podporu nezaměstnaných, handicapovaných, nesvéprávných, infrastruktury, sportu, kultury,... Protože všechen tenthle luxus si mohou dovolit jen nemnohé bohaté státy, mezi něž shodou tisíce šťastných okolností patříme a patříte. A teď kdyby to v tomhle zaběhaném soukolí zaskřípalo...

Emotivní demonstrace hladových důchodců před parlamentem, střídané nespokojeným odporem střední vrstvy v produktivním věku, odmítajícím platit ze svých platů, tak tak dostačujících k přežití, zvýšené daně a poplatky státu, který selhal. Zmatek armády a státních úředníků, kteří právě defenestrováni z oken úřadů zjišťují, že jejich moc a mzdy závisí právě na té produktivní menšině, která vždy táhne celou ekonomiku. Budoucnost se stává nejistou, vášně v ulicích, ohně, střelba, anarchie. Venkov bránící se vidlemi nájezdům hladových obyvatelů měst. Silnější likvidují slabší.Všechno kráčí rázným krokem doprdele.

Neviditelná ruka trhu, škrábající se na neviditelné hlavě při pohledu na černý trh a degradaci morálních hodnot a zákonů. Polévky pro hladové, matrace pod mosty, emigrace kamsi, kde je to ještě horší. Naturální směna, věšení bohatých, zlodějů i náhodných chodců na lampách pouličního osvětlení. Elektřina dvě hodiny denně, pitná voda v cisternách na ulicích, fronty s kýbly, žádné horké vany plné pěny, obležené pekárny a masny. Nemocnice, kde vám dají maximálně sádru a paralen, jídlo, benzín na lístky, kriminalita, nenávist.

Jo, to by byla paráda, něco takového zažít. A samozřejmě přežít.

Ale tak to už je na náhodě a patří to k tomu. Tak třeba se konečně všichni pořádně pobavíme a nerozplyne se nám ten slibný začátek do ztracena.

Zpět
12.02.2009 20:02 Sekce: Zamyšlení nad..., autor: Ohlasů[4] / Komentovat
Reklama
Export