Mladý assassin, skvělá hra pro děti!

Protože budou vánoce a vánoce jsou hlavně o utrácení peněz za dárky, abychom bližním dokázali, že na ně myslíme, ačkoliv to většinou není pravda, začal jsem se i já poohlížet po nějakém tom dárku pro manželčiny fakany.

Víte, mám ty její děti rád a nechci jim kupovat takové ty americké přiblblosti, které místo aby v dětech probouzely touhu po vědění je maximálně naučí jak tím někoho zmlátit, trefit, zmučit nebo znásilnit. Navíc, v okolí mají podobné hry z hypermárketu všichni a já bych chtěl, aby moje děti byly něco odlišného než ti spratci ze sousedních paneláků.

Prošel jsem tedy několik krámků v našem městě a nakonec jsem zašel do obchůdku, který vlastní jeden palestinec a prodává v něm různé věci ze své původní domoviny. Chvíli jsem se prohraboval větvemi na čištění zubů, patlal se v heně, pohrál si z pískem a soškou z opravdového velbloudího trusu a když už jsem odcházel, všiml jsem si vespod regálu velké a zakryté krabice. Vytáhl jsem jí na světlo.

Byla to nějaká elektronická konstrukční hra pro děti a jmenovala se „Mladý assassin“. Ano – to bylo přesně to, co jsem podvědomě hledal. Vzpomněl jsem si na své dětství a na to, jakou radost jsem měl, když mi rodiče koupili k vánocům „Mladý optik“ a já jsem si pak stavěl různé dalekohledy, mikroskopy a různý optický trubičky, kterýma jsme si pak s kamarádama navzájem koukali do... - no prostě taková naučná hra. Další vánoce jsem pak dostal „Mladý chemik I“ a „Mladý chemik II“ což byla podobná souprava, jen místo optiky jsme vyráběli různé směsi, krystaly, vařili pervitin, vyráběli kyanid a nebo prostě jen destilovali muchomůrku zelenou, kdyby se nám to někdy hodilo, třeba na tu svini třídní.

Prodavač mi tu hru nejprve nechtěl prodat, prý to má pro své děti, ale protože sleduju v televizi různý cestopisný dokumenty, vím že tihle arabáci rádi smlouvaj, jinak jsou nešťastný. Tak jsem s ním dost dlouho smlouval, a pak když jsem mu při lámání prstů naznačil, že by mu mohl někdo třeba zapálit krám konečně dostal rozum a hru mi prodal. Co prodal – dal mi jí jako dárek, když jsou ty vánoce... a když jsme dosmlouvali, fakt vypadal šťastně – inu, zvláštní národ, nechápu jak se mohou uživit.

Když jsem přišel domů, manželka zrovna v ložnici vysávala, takže jsem věděl, že budu mít chvíli klid. Víte, ona manželka má takovou zvláštní práci, vždycky si přivede domů nějakýho chlapa, a zavře se s ním do ložnice. Ptal jsem se jí, co tam s ním dělá a ona mi říkala – no co si kdo zaplatí, většinou chtějí pořádně vysát. Sice nechápu, co je zajímavýho na tom, jít k nějaký cizí ženský do ložnice a dívat se tam, jak luxuje, ale co – funguje jí to a zájemci se jen hrnou a za každý vysátí bere pětikilo. Dokonce i soused Tyrš a Počmanský k nám chodí, ačkoliv jsem si jistej, že zrovna Počmanského manželka je vysoce čistotná žena, která uklízí snad dvakrát denně, štítí se i sáhnout na zábradlí, takže je mi divné, že by zrovna ona doma nechtěla vysávat? Nevím, maželka říká, že Počmanská by to neudělala ani za zlatý prase, Tyršová prý sice doma vysává, ale ne do konce - asi ji nestačí šňůra od vysavače přes celou místnost, takže nedojede ke zdi, nevím - já osobně preferuju raději chlapskou zábavu, než sledování úklidu za peníze. No, ale hlavně, když nám to nese.

Doma jsem tedy rozbalil krabici, abych konečně zjistil, co to je. Uvnitř jsem našel černý dětský obleček, vypadal jako dlouhá, nahoře sešitá sukně s vystřihlou dírou pro oči, nějakou modelínu, pás, elektrody, dráty a krabičku. Pak tam byly různé nákresy nějakých staveb a autobusů a křížkem označené místo, kam je nejlepší si stoupnout. Asi nějaká taktická bojová hra.

Podle návodu si dítě dle velikosti své postavy nastrká do pásu určitý počet špalíčků modelíny a do všech zastrká elektrody. Na ně pak napojí dráty, které strčí do krabičky, opatřené spínačem. Pás si připevní na bříško a nakonec přes sebe přehodí ten černý háv. Pak si vybere nějaké místo podle nákresu, tam se postaví a když se na tom místě shromáždí velký počet lidí, zmáčkne spínač. Super. Hlavně, píšou, se musí chovat celou dobu nenápadně a nikomu o tom nesmí říkat. Srdce mi bušilo vzrušením. Ano, nesmírně dobrodružné a napínavé. Byl to pocit jako na skautském táboře, když si mě vedoucí Seton z oddílu „Sveřepí vlci“ pozval po večerce do chatky na tajné vyučování, a tam jsem mu musel slíbit, že nikomu nic z předváděné bojové kung-fu techniky nikdy neprozradím. (No, popravdě, moc jsem toho stejně prozradit nemohl, jen že to chvílemi dost bolelo - měl jsem totiž celou dobu zavázané oči a byl jsem přivázaný nahý k posteli, vůbec nerozumím tomu, jak mohli asiaté v nějakém boji pomocí této techniky zvítězit.)

Ale abych se vrátil zpět – myslím, že „Mladý assassin“ bude pro děti zajímavá hra. Hlavně jí musím zabalit do nějakého pěkného papíru. Anička by mohla hrát v autobuse, Karlík třeba na radnici. Jó, škoda, že už nejsem mladý. Hned bych si zahrál s nimi. Ale ty dnešní elektronický hry, to už není nic pro mě.

Z ložnice vyšla manželka s nějakým chlápkem, protírala si koutek (to dělá vždycky) a zamířili do předsíně. Schoval jsem krabici do skříně, aby mně neviděla, chtěl bych, aby to bylo překvapení i pro ni, doufám, že můj výběr z exotické země ocení.

A co vy? Co koupíte svým dětem? Něco tradičního?

Zpět
23.08.2005 11:08 Sekce: Pro muže, autor: Ohlasů[1] / Komentovat
Reklama
Export