Má nejstarší vzpomínka

Protože čím jsem starší, tím více se obracím ke svému dětství, které bylo velmi hezké, dobrodružné a co do zážitků pestré, rád zareaguji na výzvu a zúčastním se řetězovky, kterou na mě přehrála Lucy. Takže poslyšte, co vzrušujícího jsem jako malý zažil...

Nejstarší věc, na kterou si vzpomínám, je můj zážitek ve vaně. Bylo mi asi 9 let a pamatuji si, že jsem se koupal. Cachtal jsem se, poléval vodou, pískal gumovou kačenkou... a najednou... jak mi tak teplá voda ze sprchy stříkala na přirození, tak... eh... Ne, vezmu něco jiného.

Moje nejstarší vzpomínka se váže na den, kdy jsem dostal své nové rifle. Bylo mi asi 10 let a nějakým nedopatřením mi maminka koupila kalhoty, které mi byly o pár čísel menší. Pamatuji si, jak jsem si je poprvé oblékl a šel v nich do školy. Jak mi byly malé, přišlo mi to zprvu nepohodlné, ale pak jsem zjistil, že když udělám krok, tak že mě vždy šev v rozkroku zatlačí na přirození a jak jsem tak šel a bylo to pořád příjemnější a příjemnější, až najednou... eh... ne, tuhle taky raději ne...

Jako první věc v mém dětství, která mi utkvěla v paměti, byla oslava mých 11tých narozenin. Sešla se tehdy celá rodina, včetně mé infantilní babičky, která si za celou dobu od mých 4 let nezvykla, že již nejsem malé dítě a nezklamala ani tentokrát. Ač jsem si k narozeninám přál slepovací model lodi Cutty Sark a všem to dával hlasitě již půl roku dopředu znát, babička mi koupila velikého plyšového medvěda. Když jsem dárek rozbalil, nechtělo se mi žít. Ale nemohl jsem babičku urazit, takže jsem medvěda vzal a zavřel se s ním do pokoje. Vzteky jsem jím mrštil na postel, nenávistně ho zalehl, zabušil do něho pěstičkama a plakal. A jak jsem tak na něm ležel, zjistil jsem, že jak při štkaní pohybuji pánví sem a tam, a sem a tam... tak mě to hrozně příjemně šimralo na přirození a najednou... ehm. NE!, musím jinudy.

Bylo mi asi dvanáct let. Pamatuji si na to přesně. Bylo to ve škole o hodině přírodopisu. Probíraná látka mě moc nebavila, přemýšlel jsem tedy nad něčím úplně jiným. Měl jsem palce za poutky u kalhot a prsty jsem si nervózně bubnoval v rozkroku. A jak se mé prsty dotýkaly kalhot tam u zipu, začal jsem pociťovat pořád příjemnější a nutkavější touhu to dělat rychleji a rychleji, až najednou...

NE. NE. NE.

Hele, Lucy, já se opravdu tentokrát nemohu řetězovky zúčastnit, nevěřila bys tomu, ale já si z dětství vůbec, ale vůbec nic NEPAMATUJU!

Zpět
12.10.2007 00:10 Sekce: Zdraví, autor: Ohlasů[5] / Komentovat
Reklama
Export