Jste často zamilovaní a nevíte proč? Mohou za to blbuňky!

Máte-li pocit, že zamilovanost je nemoc, máte podle mého názoru absolutní pravdu. Vydal jsem se ve svém pátrání ještě dále...

Krásný článeček stvořila před časem Arsinoe. Věcně a s nezaměnitelnou poetikou se mimo jiné vyjadřuje ke schopnostem dívek a žen manipulovat s onou tupou částí lidstva, holedbající se schopností močit vzpřímeně.

A tak je to správné soudruzi, tak to má být. Přestože patrně také patřím do skupiny pokryteckých a šovinistických prasat zvaných muži, musím se smát. Za siláckými a sexistickými výlevy se skrývají někdy normální, někdy zakomplexovaní jedinci.

Patří to k našemu image, protože vybočovat z řady se nevyplácí a můžete být brzy exkomunikováni ze společenstva chlapáků, drsňáků a válečníků. Jakými nepochopitelnými proměnami procházejí a jakou názorovou diverzitou se vyznačují ochránci rodu a tvrďáci s příchodem manželky či při přísném pohledu přítelkyně je ovšem fascinující. Je to zkrátka součást hry.

Ale proč o tom mluvím. Myslím, že každý už zpozoroval proměnu svého chování ve stavu jisté zamilovanosti. Zásady přestávají být zásadami, striktní ne se mění na neutrální možná a romantické, rozněžnělé představy vytlačí z okruhu vašeho zájmu dosud nezbytné pivní kamarády.

Předmětem mého laického pátrání se tak stalo vypátrat původce těchto chorobných stavů. Za pomoci logických vazeb a volných asociací byly opravdu objeveny. Jsou jimi blbuňky. Tedy stručně řečeno buňky způsobující zblbnutí organismu.

V určitém množství jsou přítomny v těle neustále, ale při optimální konstelaci hormonální hladiny se na základě vizuálních, čichových, hmatových či finančních podnětů bouřlivě uvolňují do těla a zejména do mozku. Zde blbuňky působí a napadají zejména centra umožňující racionální uvažování.

Vytrácí se schopnost nadhledu, nezávislosti a žebříček priorit jinak normálního jedince dochází radikálních změn. Z vlastní skutečnosti vím, že z člověka se stává zamilované hovado. V růžovém oparu vlastního štěstí se vede ruku v ruce s jedinou, vyvolenou, úžasnou a snovou ženou svého života. Zdá se mu krásná a bezchybná.

Nevidí, neslyší, vznáší se nad překážkami. Začíná se prezentovat kacířskými názory. Nikoho přeci nepotřebuje, ani přátele. Zbytečně mu kradou čas, který by mohl věnovat své božské. Sex se mávnutím blbuňkovského proutku mění na citlivé milování s častými a dlouhými předehrami.

Napadený blbuňkami dlouze postává pod zářícími hvězdami, recituje básně a píše vyznání. Varování přátel bere jako pustou závist. S tragickým výrazem ve tváři hodiny trhá šeříky a zhluboka vzdychá, když drobný mráček neporozumění přelétne po dokonale modré obloze jejich vztahu.

Akutní stadium napadení blbuňkami přechází posléze do fáze další (často chronické), vyznačující se rapidním ubýváním blbuněk, postupným střízlivěním a někdy i ozdravením organismu. Stávají se z nás zvolna opět lidé.

Někdy se ale člověk stane závislým, ztrácí schopnost uvažovat, žít samostatně a hledá podněty na všech stranách, aby počet blbuněk nikdy neklesl pod kritickou mez. Jindy se blbuněk zbaví docela a primární touhou se stává již nikdy nebýt nakažen.

Blbuňky můj organismus trápí často, a tak se vždy po doléčení ptám, nešlo-li tomu zabránit, neboť při pohledu zpátky mi mé chování přijde směšné až kýčovité. Nesmyslná gesta, plýtvání penězi, pocit výjimečnosti a iluze nekonečného štěstí vystřídá zmar a realita, tedy stavy, kdy si připadám jako absolutní idiot.

Zatím se zdá, že protilék na blbuňky není a ještě nějaký čas nebude. Částečně zabírá alkohol, ale podobně jako chemoterapie má mnoho vedlejších účinků a navíc blbuňky ničí spíše namátkově.

Jako podpůrné prostředky poslouží čerstvý vzduch a hodně zájmů, které přinutí alespoň část blbuněk k mutacím a rozmělnění jejich vlivu (příkladně muž jedoucí ve svém novém, silném a rychlém automobilu, získává pod vlivem (hrdo)blbuněk pocit, že je výborný řidič a navíc nesmrtelný!). Zda i ženy podléhají blbuňkám si zatím nejsem jistý. Jestli ano, mají svá jistá specifika. (Co ty na to Arsinoe?)

Každopádně budu zřejmě stále procházet recidivami této nepříjemné choroby. Není to nepodobné zábavnímu parku, kam vlétnete plni energie, aby vás večer po všech horských dráhách, cukrových vatách a cetkových střelnicích, vyhodili za bránu unavené, bez peněz a se zkaženým žaludkem. Ale místo aby člověk zanevřel, sní živočišné uhlí, zaleze se do postele vyspat a přemýšlí, kde vzít peníze, aby zítra mohl zase. Protože na druhé straně města je prý ještě lepší pouť a tam už vás snad konečně nechají, jak dlouho chcete.

Zpět
30.04.2003 13:04 Sekce: Zdraví, autor: / Komentovat
Reklama
Export