Jezeczech

Dlouhými kroky měřil jsem ulici,
noc tichou, smutnou a vonící,
Cestu mi přetnuly, dokonale černobílé
mňoukavé, pružné a nevídaně otužilé,
Mrkaly drze, skrz ramena litého disku
hltaly olej, značkovou motorovou whisku
co lepil jim hebkou srst.


Zpozorněly, když drobný stín,
zakryl na chvíli, ušmudlaný asfalt,
a v rychlosti zmizel, křoví ho ukrylo,
tak vrhly se za ním, věrny své povaze,
jen nadšeně vřískly, poklona odvaze,
větve a traviny, chuť boje a lovu,
a já tu stojím, pasivní divák, ovce hodná chovu.

Přál jsem si jen, aby ta hra bez pravidel,
nekončila tak jednoznačně,
Proč se jen ty mrchy kočičí,
nezabaví jinak..., třeba kopulačně.

Zápas a hluk, dozvuky kruté rvačky,
Asi to není fér, ze stínů budou sračky.
Zatnuté ruce, proti zákonům přírody,
Zbaběle uhýbám rozhodnutí.

Z křoví pohrdavě, na mě oči číčy hledí,
Však...ale... ty oči, lebku, i s hebkou srstí
nesou pryč dva ježci hnědí.

Dva stíny drobné, úspornými pohyby,
překročí černou hranici, pokrytou bílými pruhy,
Ač jich pár navíc, nebudí pochyby,
nad ránem pojedou, první, třetí..., pak druhý,
přejedou tuny plechu, na cestě do neděle,
a jejich drezéři možná si pomyslí,
bože..., to zas bylo spěchu, vidíš...a do prdele...

Kdo nespěchá ten, si počká,
Ostatní končí...jako... rozježděná kočka.
Živým a odvážným, velmi jim to sluší,
teď hliněné garsonky zablešných ježků,
zdobí špičky jejich uší.

Tělo nech napospas, nepříteli hlavu urvi,
tváří tvář nepsanému krédu,
bojují nadoraz, jó, ježci jsou taky kurvy,
ve tmě se ztratí pláč, zoufalé volání,
marnost a častokrát, jde to i na nervy,
když pichláči odnáší kočičí konzervy,
nepotřebné už, ...původním konzumentům.

 

Zpět
04.05.2010 22:05 Sekce: Imprese, autor: / Komentovat
Reklama
Export