Jak jsem se vyrovnal s malým penisem III.

Hledám dívku. Takovou, které na velikosti nezáleží. Najde si osud pro mě trošku času a přihraje mi jí? Nebo takové nerostou? Co na to doktor Ptáček?

Doktor Ptáček byl shovívavý a vysvětlil mi, že se jedná pouze o vizuální nedostatek, který ovšem na kvalitu pohlavního styku nemá žádný vliv. Žena je prý stejně nejvíce vzrušivá v okrajových částech, a jak s tím půjdu hluboko nemá valný význam. Pak mi popsal několik historek, kdy ženy odmítaly sex s mužem, který měl velký penis, protože je to bolelo. A samozřejmě příběh o tom, jak muž s malým přirozením, ale vhodnou technikou dokázal, že po něm ženy šílely. Začal jsem ho mít rád.

Když jsem odcházel, tak mě znovu ubezpečil, že na velikosti pokaždé nezáleží - nicméně mi doporučil, abych při případné příležitosti k sexu volil tmu, a svlékl se raději až pod peřinou.

Plynul čas. Usínal jsem s vědomím, že na délce nezáleží, a probouzel jsem se zpocený hrůzou, když se mi ve snech objevovaly fragmenty rozhovorů spolužaček, když se předháněly v tom, která měla styk s větším. Navíc mi přišlo, že od té doby, co všechny věděli o mé mikrofalóze, přidaly asi 5cm.

Ani následující vánoce mě Ježíšek nevyslyšel. Den po štědrém jsem se vzbudil, podíval se do kalhot – a... A nic. Nezvětšil se.

Ségra dostala k vánocům želatinové medvídky Haribo. Jednoho medvídka, hodila večer do vany. Do rána tak nasákl vodou, že měl asi 25cm. To je ono! Voda – vsákne se do medvídka. Nebo do fazolí!

Rozhodl jsem se, že se budu častěji koupat. Třeba se mi taky nasaje vodou. A bude větší!

Nejprve si ho musím změřit. A kontrolovat, zda se mi po častějším koupání zvětšuje. Mámě jsem ukradl krejčovský metr.

Lehl jsem si do vany a napustil teplou vodu. Pak jsem zavřel oči, a začal si představovat útržky lechtivých scén z filmů, promixované s vlastními fantaziemi. Když se dostavila erekce, přiložil jsem jeden konec ke kořeni a měřil. No... i když jsem šidil a vší silou zatahoval břicho, do průměrné velikosti mi chybělo 6 cm. Měl jsem trošku víc než půlku. Hlavně jsem si uvědomil, že když já mám 8, tak aby průměr vyšel, někdo musí mít 20. Klobása. Hajzl. No a co. Stejně to ty holky bolí a nic z toho nemají.

Musím se naučit nějakou techniku. Ale jak, když vůbec nevím, o co jde. Žádná holka mi nedá, protože všechny vědí, že mám mikrofalózu. Ani ze soucitu.

Léta jsem se koupal, často měnil jídelníček. A měřil. A nic se nedělo. Až jednoho dne...

Když nejde mohamed k hoře, půjde hora k mohamedovi. Frustrován tím, že ať měřím jak měřím, ať upravuji životosprávu, nic se neděje, rozhodl jsem se, že když se nemůže změnit můj penis, změním metr.

Vzal jsem kalkulačku. Každý centimetr se skládá z deseti milimetů. Mám ho 8 centimetrů dlouhýho. Potřebuju 14. Když z každého centimetrového dílku odstřihnu 1mm, tak na deseti centimetrech získám 1 celý centimetr. Můj penis by náhle měřil téměř 9cm! Není to sice moc, ale nemusí pršet, stačí když kape.

Vzal jsem nůžky a z každého centimetru odstřihl uvnitř milimetrový proužek. Pak jsem slepil rozstříhaný metr zpátky. Byla to hrozná fuška. Musel jsem ho podlepit izolepou, aby to drželo. A nemohl jsem se už měřit ve vaně, protože by se mi dílky odlepily a rozplavaly. Puzzle jsem sice občas z nudy skládal, ale tohle by bylo jen o málo lehčí než skládat zpátky rozemletej rohlík.

Nevadilo. Od rodičů jsem se odstěhoval do státem přiděleného bytu, a nebylo tedy nutné se skrývat s měřením ve vaně. Mohl jsem si ho měřit třeba v obýváku na gauči.

Uplynul měsíc, kdy jsem si radostně užíval devíticentimetrového přirození. I onanování se mi zdálo najednou daleko jednoduší.

Ač jsem ho měl o 10% většího, tak na to, abych sbalil nějakou kočku to bylo pořád málo. Znovu jsem tedy vzal nůžky a metr. Nyní jsem se už nebál, a z každého centimetru odstřihával 4milimetrový proužek. Slepil jsem to zpátky. Tentokrát jsem to však udělal i na druhém konci metru, protože se mi při jednom měření stalo, že jsem metr vzal za ten neupravený konec, a vyděsil jsem se, že se mi zase penis o centimetr zmenšil..., strašný pocit.

Prostředek jsem nechal jak byl.

Touto operací se mi podařilo naměřit krásných 16 cm. Tedy dva centimetry nad průměr. Na mé sebevědomí to mělo obrovský vliv. Začal jsem se usmívat. A flirtovat. Nakonec - měl jsem co nabídnout.

Snad to byl šťastný osud, když k nám na oddělení nastoupila mladá sestřička Martina. Ten den, co jsem jí uviděl, jsem se rozhodl, že jí dostanu. Slovo dalo slovo, často jsme si povídali, a já měl často mokro pod nosem.

Jednou jsem byl svědkem toho, když jí jeden z pacientů dával nějaké nemravné návrhy. Pokřikoval na ní, že bude hodný, a že takovýho, jakýho má on, ještě neviděla. Martina se na něho pohrdavě podívala a odpověděla : „Víte, ono na velikosti nezáleží.“ Pak odcupitala nezúčastněně pryč.

A v tom se mi rozsvítilo. Doktor Ptáček přeci říkal „na velikosti POKAŽDÉ nezáleží“ - tím se to vyjasňuje! Všem holkám které viděly mojí mikrofalózu na velikosti záleželo. Martině ne. Díky Bohu!

Nabídl jsem jí rande. Souhlasila.

Půjdem spolu na večeři. A (to jsme si nedohodli) pak, půjdem ke mně domů a když osud dá, tak mi dá. Bingo!

Cestou z práce jsem doposkakoval až do drogerie, s pevným rozhodnutím koupit prezervativ. Dost jsem se styděl, nikdy jsem to nedělal a tak povídám prodavačce, že potřebujeme do nemocnice nějaké kondomy na zdravotní testy. Skočila do skladu, a napsala mi na nemocniční fakturu 80 krabiček prezervativů. Sice to zavánělo průšvihem, ale už se nedalo couvnout. Naházel jsem je všechny do igelitky a odtančil domů.

Abych večer nevypadal jako panic, zkusím si to raději nasadit. Mám jich nakonec dost. Vyndal jsem jeden kondom z krabičky a prohlédl si obrázky. Udělal jsem to podle návodu. Ale ono mi to spadlo. Sakra práce. Když už ho mám konečně pořádně dlouhýho, tak je zase hubenej a guma tam nedrží. Je to jako,... jako v loni, když jsem si ke stereu koupil sluchátka s malým jackem. Vyřešilo se to... redukcí!

Zatelefonoval jsem zpátky do drogerie, ale žádné redukce na prezervativy neměly.Dokonce ani v katalogu úzkoprofilového zboží. No co. Když něco není v krámě, zlaté české ručičky si poradí. Musít si něco vyrobit.
Z lékárničky jsem vzal síťkovaný pružný obvaz na křečové žíly, odmotal, a snažil rychle vyvolat erekci. Není to tak snadné, jak se zdá. Zkuste přinutit ptáka, aby se nebál, když nad ním stojíte se síťkou...

Když se zadařilo, začal jsem ho postupně od kořene omotávat. Asi po 74ech návinech se mi zdál penis dostatečně tlustý. Rychle jsem nasadil prezervativ. Jo!!!! Tisíckrát jo!!! Naměřeno 16 centimetrů a tlustej jak... jak..., no prostě - nespadlo to.

Odmotal jsem obvaz a schoval si ho pod polštář. Oholil jsem se. Plnohodnotný sexuální zážitek se nezadržitelně blížil, osud i hvězdy mi byly nakloněny. Raději jsem si vzal i čisté trenýrky.

Večeře v restauraci probíhala moc, moc příjemně. Pravda, hned na začátku mě rozčílil debilní vrchní, když jsem si objednal víno. Přinesl láhev a nalil mi do sleničky asi 5ml. A civěl. Nevím proč si myslel, že mi to stačí. Po chvíli jsem to už nevydržel, vytrhl mu láhev z ruky a řekl jsem mu, že se raději budeme obsluhovat sami. Buran. První víno bylo dobré, ty ostatní už měly takovou divnou pachuť...

Konverzovali jsme, noc houstla a mě se začalo objevovat povědomé mokro. Pod nosem. Udržet hovor při neustálém přemýšlení nad sexem bylo skoro nemožné. „Pojď, tady už je to mrtvý.“ nadhodil jsem. „A kam půjdeme?“ optala se zvědavě. Posilněn alkoholem a jejím šibalským pohledem jsem se odvážil k radikálnímu návrhu: „Ke mně domů. Budeme se milovat.“

A šlo se. Nohy se mi motaly. Doklopýtali jsme do obýváku. Martina se svlékla. Byla dokonalá. Měla obě prsa a kožíšek. Ihned mě zase přepadla erekce. Stáhl jsem si kalhoty a vystrčil na ní svýho macka.

Ticho.

Chvíli si ho prohlížela a pak povídá: „Ty, ty ho máš nějakýho malýho, ne?“
„Malýho?“

„No, mně přijde malej.“
„Není malej, má 16 centimetrů. To je dva cenťáky nad průměr!“ (pyšně)
„Tohle není šestnáct centimetrů. To je míň.“
„Je to 16. To se ti zdá po tom víně. Máš zúžený zorničky a všechno se ti asi zdá menší. Hele...“

A vyndal jsem ze šuplíku svůj metr. Přiložil jsem jeden konec na břicho a měřil. Devět, deset, čtrnáct – šestnáct.

„Vidíš. To se ti jen zdá, máš zúžený zorničky. Mě se to víno taky zdálo divný.“
„Se zúženýma zorničkama vidíš menší věci? O tom jsem v životě neslyšela. Není ten metr nějakej špatnej?“
„Není. Co chceš změřit? Pro kontrolu?“
„Změř třeba... třeba televizi. Ta má takovej půlmetr na šířku.“

Přistoupil jsem s metrem k televizi a začal měřit. Ne od začátku, ale od čísla dvacet. Až do čísla 72. „No koukej 72 bez dvaceti, to je 52. Má 52 centimetrů. To odpovídá, ne?“
„Hm. To jo. Ale ta televize se mi nezdá menší.“

„Protože je velká. Čím je něco menšího, tím to vypadá menší. Po víně.“
„Hm. Asi máš pravdu. Dojdu se osprchovat.“

Jakmile začala téct sprcha, skočil jsem rychle do postele a začal si omotávat redukci z obvazu na křečové žíly. Nakonec nasadil prezervativ. Přikryl jsem se dekou, zhasl a čekal.


Když Martina dorazila, udělala něco, s čím jsem nepočítal. Rozsvítila. Sedla si na postel a povídá: „Já to ráda dělám při světle!“ a strhla ze mě deku. Když zahledla moje obvazové monstrum vyjekla leknutím.
„Ježiši Kriste, co se ti stalo?!!“
„Nic. To je jen redukce. Oni měli v drogerii jen velikost XXL a nesehnali redukce.“
„Prosím tě, sundej to. Budeme to dělat bez toho.“

Stáhl jsem kondom s obvazem.

Chvíli mi na něj koukala. Byla střízlivá. Asi se sprchovala ve studené vodě.
„Tomu chlapovi v nemocnici jsi říkala, že na velikosti nezáleží. Přece. I doktor to říkal.“

Polkla.

Ticho.

„No to víš, ty... hlupáčku, že na velikosti nezáleží. Ale...“

Polkla.

„ale raději tam ten obvaz zase namotáme“

Polkla.

„jenom..., pro jistotu.“

A milovali jsme se. Protože na velikosti nám nezáleželo a oba jsme si to náramně užili. Celých 28 vteřin.

Druhý den musela dát Martina bohužel výpověď v nemocnici, protože jí prý onemocněla maminka leprou. Tak hrozně pospíchala, že mi úplně zapomněla dát adresu, kde bydlí, abych za ní mohl přijet. Škoda. Měli jsme se tak rádi a tak nám to v posteli klapalo. Člověk málokdy najde dívku, které záleží víc na duši, než na velikosti.

A tak jsem jí už nikdy neviděl. Prezervativy splácím nemocnici dodnes, formou srážky z platu. Mám jich ještě 78 doma – kdyby..., kdyby náhodou... zazvonila.

Zpět
13.12.2004 08:12 Sekce: Imprese, autor: Ohlasů[17] / Komentovat
Reklama
Export