Jak jsem se vyrovnal s malým penisem II.

V minulém díle jsem prožil díky svému malému ohanbí traumatizující zážitek na pionýrském táboře. Nicméně, i přes nepřízeň osudu a přírody nesu svůj kříž statečně dál...


I přestože jsem pilně chodil do lesa na brigády a pokládat věnce, frustrace mi zůstala. Řekl jsem si, že nejlepší bude, když se poohlédnu po nějaké odborné literatuře. Ve školní knihovně nic o penisech (jak se tomu odborně říká) neměli. Aktovka-X ještě tehdy vědecky neinformovala. V přírodopise pro sedmou třídu byl sice nakreslenej průřez, ale nebyla tam pro srovnání vyfocená krabička zápalek, takže to nešlo vzít za bernou minci.

Matka se se mnou na toto téma nebavila, prý až budu velkej a v televizi se pokaždé, když si někdo sundal gatě okamžitě zhaslo. Byl jsem jako Robinson.

Jednou ve čtvrtek, když šli rodiče na schůzi jsem se rozhodl, že prohledám skříně, zda-li už mají nakoupené dárky k vánocům. Dárky tam sice nebyly, ovšem v šuplíku se spodním prádlem jsem objevil slabou, modrobílou, notně ošahanou knížku. Jmenovala se Mladé manželství. Ihned jsem se začetl. Ano, to bylo ono! Dokonce jsem se tak vzrušil, že se mi až zpotilo pod nosem.

Když jsem s hrůzou dočetl kapitolu otřesných příběhů mladých mužů, kteří podlehli onanii a oslepli, došlo ke styku. Tedy k jeho popisu. A odkaz na obrazovou přílohu. Ta mě potěšila. Byly tam obrázky jako ze stínového divadla. Bílá figurka byla žena, černá figurka muž (podle postavy). Různě na sobě leželi. Ani jedna figurka muže neměla nakreslený penis. Sláva. V odborné socialistické literatuře nelžou. Jsem tedy úplně normální. Pak jsem zaslechl na chodbě rachot, jak matka táhla opilého otce ze schůze, rychle jsem knížku strčil zpátky a utíkal si do pokojíčku lehnout. Zase mi bylo dobře. Věděl jsem, že všichni kecaj. Nikdo ho nemá velkýho.

Bohužel druhý den ve škole mi štěstí nepřálo. Při čůrání na záchodě si Marián Bárta přezdívaný Klobása přiskřípl pinďoura do zipu u riflí. Nejdřív jsem začal žárlit, protože mě se to nikdy nestalo, a nenapadlo mě, jak by k tomu mohlo dojít, (jedině, že by ho měl obrovskýho) pak jsem si uvědomil, že to je tím, že on má rifle se zipem, kdežto já tesilky, které mají knoflíčky. Jasně. Úplně jiná technologie. Bezpečná.

Doba plynula, a čas neúprosně pracoval proti mně. Čas a tělocvik. Ačkoliv jsem se snažil dělat že to nevidím, občas při hromadném dělání kliků jsem u spolužáků zezadu odchlíplou nohavicí u červených trenýrek zahlédl něco, co mě nedalo spát. Oni je skutečně měli. Větší.

Petr Ondrejs jednou přinesl do školy sprostej časák. Normálně porno. Jeho otec jezdil s tirákem do Německa. Tam měli všechno. Banány, ananas, žvejkačky. I porno. Při pohledu na nahé blondýny a jejich zvláštní místy zvrásněné chlupaté orgány (které jsem do té doby neviděl, a představoval jsem si je úplně jinak) se mi opět vytvořilo povědomé mokro pod nosem. Pak mě však polil studený pot. To, co měli ti chlapi na fotkách mezi nohama bylo naprosto ohromující. Nejvíc černoši. Všichni určitě slyšeli, jak jsem polkl.

Několik dní jsem brečel. Protože jsem ve škole na záchodě zaslechl, jak se Klobása chlubí že onanuje, napadlo mě, že by se mu to mohlo tak zvětšit z toho. Ať si klidně oslepnu, řekl jsem si a dal se do práce.

Nešlo to. Ségra mi totiž někde zašantročila pinzetu.

Po základní škole přišlo vysvobození v podobě internátu, kam jsem odjel na studia jako zdravotník. Obor jsem si vybral schválně, očekával jsem totiž, že tam nebude tolik hromotluků jako u zedníků a svůj malý penis tak lépe skryji.

(pozn: teda, původně jsem se hlásil na obor servírka, ale ředitel učiliště mi v zamítavém dopise slušně odpověděl, že díky mým rodičům mám sice bezva kádrový profil, ale že berou jen dívky. Když jsem dopis smutně dočetl, vysvlékl jsem se a postavil před zrcadlo. Chvíli jsem se pozoroval, a přemýšlel, jestli být dívka by nebylo lepší. Jenže to, co se odráželo v zrcadle byl buď vyzáblý rachitický chlapec s miniaturním přirozením, nebo dlouholetá anorektička s obrovským klitorisem. Nevěděl jsem, co je lepší. Nicméně, o přijetí na školu nerozhodoval vzhled, ale co bylo v rodném listě. A tam stálo bohužel muž.)

Učení mi šlo dobře, v prvním ročníku se o můj penis nikdo nezajímal, ale začátkem roku dalšího jsem neúmyslně zaslechl vyprávění Lucky Machové o tom, jaké měla o prázdninách sexuální zážitky s jedním Libyjcem. Poté, co mému zvědavému perifernímu vidění neušlo, když ukazovala, jak byl velký, utekl jsem ze třídy. Moje hrůzostrašné noční sny, ve kterých na mě útočila horda černochů s obřími pyji se zase vrátily...

V rámci zdravovědy jsme se učili obor „psychologické zdraví“ a přednášet nám docházel známý psycholog MUDr. Jaroslav Ptáček. Mluvil klidným, až hypnotickým hlasem a měl pro všechno pochopení. Když se nás třídní ptala, co si kdo přeje k vánocům, a já téměř vyhrkl „velký penis“, napadlo mě, že ho navštívím v ordinaci. Navíc, měl sympatické jméno. Jaroslav. Objednal jsem se. Bohužel, z ordinace mi odpověděli, že pro návštěvu specialisty potřebuju doporučení od obvodního doktora.

Seděl jsem v čekárně mezi dívkami a připadal si jak kráva, jdoucí na porážku. Ptáčkovi bych klidně svůj problém přednesl, měl mou důvěru, ale obvoďák byl takovej machírek a vexlák, netěšila mě představa, jak mu vysvětluji proč potřebuju psychologa. A hlavně jsem se děsil toho, aby ven nebylo nic slyšet. Až doposud byla velikost :) mého ohanbí mým pečlivě střeženým tajemstvím.

„Tak co vás trápí, mladíku?“
„Potřebuji se objednat k panu doktoru Ptáčkovi.“
„Aha. A proč? Máte nějaký problém, doma? Nebo vás opustila dívka? Nebo co?“
„Víte, to je takové hodně osobní.“
„Ale mladíku, mně můžete přeci důvěřovat. Jsem lékař. Nemůžu vás jen tak poslat na speciálku. Tak povídejte.“
„Víte, já mám hrozně malý penis.“

Ticho.

„No, podívejte, hochu, to si myslí každý muž. I já jsem si jednu dobu myslel, že mám malý penis. Ale to je normální. Je to psychického původu. S takovou banalitou přece nebudete obtěžovat pana doktora.“
Podíval jsem se do země a špitl: „Ale já ho mám opravdu malýho.“
„Mladíku, podívejte. Nic to není. To si opravdu myslí každej. Já jsem si myslel, že ho mám malýho do tý doby, než jsem se dočetl, že dospělý muž, má při ztopoření průměrně 14cm. Všechny ty báchorky o dvaceticentimetrovejch hadicích jsou jen takový mýty. Ukažte mi ho. Uvidíte, že je to jen psychickýho původu.“

Neochotně, snad jen proto, abych se ho co nejrychleji zbavil a dostal doporučení jsem si svlékl kalhoty. A trenýrky.

Doktor se mi podíval na penis a vyprskl smíchy. „Ty vole! Tak tohle fakt není psychickýho původu. Ježiši Kriste! Ty máš ale smůlu... Ukaž mi to ještě! No to je,.. to je nevídaný!“
„Sestři! Pojďte sem! To jste ještě neviděla! Takhle nevyvinutýho!“

Pak vyběhl z ordinace do čekárny a svolal všechny spolužačky, budoucí lékařky. „Děvčata, pojďte se podívat – máte jedinečnou příležitost na vlastní oči vidět, jak vypadá mikrofalóza!“

Doporučení jsem dostal.

Pokračování...

Zpět
06.12.2004 17:12 Sekce: Imprese, autor: Ohlasů[10] / Komentovat
Reklama
Export