Heavy metalový holky

Když jsem byl malý chlapec, tak metr nad zemí, scházeli se hašišáci u nás v přízemí...

A svět se dělil na vexláky, somráky a depešáky. No, občas nějaký punker. Dneska je to s dělením do kast podobně, občas se mi to snaží někdo vysvětlit, (zbytečně), ale není na první pohled vidět, kam kdo patří a hlavně, špatně se to pamatuje.

My to měli jednodušší – vexláci chodili v mrkváčích (takový kalhoty do mrkve :), měli nagelovaný palice a poslouchali Alphaville, Camuflage, …, Take That, měli značkový lyže a na kole berany.

Somráci nosili džísky(riflový bundy) a na nich nášitý nápisy, který přečetli jen ti, co věděli co je na nich napsaný a posluchali různé x-metalové skupiny, jejichž hudební produkce se skládala ze zvracení doprovázené hukotem vysavače, u čehož různě poskakovali a „hrozili“.

Depešáci pak chodili pořád v černým a poslouchali jen dvě kapely, z nichž jedna byla Depeche Mode a tu druhou jsem si nikdy nezapamatoval.

No a poslední, punkeři, nosili kožený bundy (později křiváky), na hlavě měli kohouty, místo piercingu na kůži měli propíchaný bundy zapínacíma špendlíkama, kolem krku řetězy, chlastali, poslouchali Sex Pistols, Exploited a čmárali na zdi „No future“ a „Punk's not dead“. Na jakoukoliv složitější otázku pak odpovídali výkřikem : anarchijéé!

Nikdo jiný, žádná jiná škatule neexistovala. Kdo nebyl punker, depešák nebo somrák, byl automaticky vexklák.

Vexláci měli výhodu, že je měli rádi učitelé, pomocná stráž VB, rodiče a dívky. Depešáci měli výhodu, že je měli rádi dívky. Punkeři měli výhodu, že měli rádi sami sebe. No, a somráky, ty neměl rád nikdo :))

Když nad tím tak dneska přemýšlím, nevím, kde se vzal ten termín „somráci“, protože sehnat džísku (myslím originál RIFLE) nebyla žádná hlína, stála 150 Bonů (tuzexové poukázky, jakási neoficiální měna „bohatých“ a v kurzu 1:10 to bylo 1500 Kč – dnes směšné, tehdy půl rodičovské vejplaty :). Nášivky nebyly taky nic levnýho, taktéž cvoky, pásky, …
Samozřejmě, byli i somráci, kteří neměli pravé RIFLE, nášivky a cvoky, ale to už zase byla trošku jiná skupina (čti horší) a navíc mít RIFLE, nášivky a cvoky byla nejvyšší životní priorita.

Druhou nejvyšší životní prioritou byl sběr audiokazet a LP desek skupin s co nejroztodivnějšími názvy, které pak člověk dával nahrávat ostatním, přičemž šlo o to, sehnat co největší „řežbu“.

Mnohdy však nešlo jen o hudbu, ale i o texty písní. Povinnou výbavou byl anglicko-český slovník a dělaly se překlady. Nebo se kupovaly. Na inzeráty v časáku a množily se na lihovém cyklostylu. Texty byly většinou o mrtvolách, satanech, čarodějnicích a podobně. Nádhera.

Třetí životní prioritou bylo kouřit „Startky bez filtru“. Kdo kouřil filtrový cigára, byl plebs. Kdo kouřil bez filtru, měl oslintaný konec a plival drolící se mu tabák, byl pako. Jen elita kouřila Startky bez filtru tak, aby vajgl byl i po dokouření pěkně kulatý.

Nedat bližnímu svému na požádání Startku bez filtru bylo skoro smrtelný hřích. Taktéž pivo. Nebo nepůjčit kazetu. Zdarma. Vlastně to byla první výměnná síť. Vexláci si totiž všechno vzájemně přeprodávali. Pitomci. Možná proto, že byli tak pitomí tak měli tolik peněz :))

No, a tou čtvrtou prioritou byly metalový holky. Měly většinou dlouhý vlasy, černý linky na očích, nosily pruhovaný kalhoty, ve kterých byly strašně sexy a díky startkám bez filtru bylo líbání s nima skoro stejně pěkný, jako olizovat popelník. Dneska by to asi leckomu vadilo, ale tenkrát to bylo znakem komunity.

Bohužel většina děvčat v tehdejší době měla pud sebezáchovy a tak se kamarádila jen s vexláky a pokukovaly po depešácích. A tak bylo metalových holek málo. O to víc jsme si jich vážili. Hýčkali jsme si je. Mohly nám upíjet z našeho lahváče, nebo si vzít z levý kapsy džísky Startku. Bez ptaní. Není jednoduchý popsat, jak je vzrušující, když vám metalová holka šahá do kapsy, loví prsty startku v papírovém obalu tak, aby jí nevyklepala a celou tu dobu na vás mrká těma černě olinkovanýma kukadlama. A ví, že přitom, co se jí díváte do očí myslíte jen na ní. (Což vzhledem k tomu, že v partě deseti-patnácti kluků byly maximálně dvě holky nebylo nic divného).

Metalový holky se od těch ostatních lišily v tom, že vás nenudily holčičíma problémama. Byly stejný, jako my. Dokázaly s náma spát ve sklepě a k životu potřebovaly jen otvírák. Utíkaly za námi v noci z domu, ačkoliv věděly, že dostanou nařezáno. Chodily s námi za školu. Daly poslední Startku. Vždycky stáli za náma, a myslím, že by se nechaly i zastřelit, kdyby to bylo nutné. A měly by u toho hlavu nahoru.

A pak, jednoho dne, všechny někam zmizely...

Sežral je rok 1989.

Alespoň ty moje ano. Stejně, jako sežral mě.

Věnováno Světlaně M. ze Štětí - za to, že s námi táhla léta za jeden provaz, krásné Dianě V. z Rakovníka - která mi dala nášivku „Venom“, kouzelné Pavlínce „Panýnce“ z Hošťky, za nádhernýho francouzáka a svou fotku s věnováním „Je lepší nemít než ztratit“, třem anonymním děvčatům ze stanu na Mácháči za skvělou noc, Gábině Š za to, že jsme u ní mohli dělat mejdany, ačkoliv jí za to vždycky matka seřezala, Renatě V a Lence D za první sexuální zážitky, Blance H - která se na truc vdala, Regině Z, jejíž máma mě chtěla zcela vážně zabít, kdykoliv mě s ní potkala, Michaele H, kterou jsme všichni milovali a naštěstí si jí nakonec vzal někdo jinej a všem ostatním, mnohdy zcela bezejmenným metalovým holkám z vlaků, koncertů, burz a hospod. Chybíte mi.

Pokud někomu není obsah tohoto díla příliš jasný, je buď příliš mladý, nebo příliš starý. Popřípadě je to hnusnej vexlák.

Zpět
11.05.2005 10:05 Sekce: Zamyšlení nad..., autor: Ohlasů[14] / Komentovat
Reklama
Export