Elen

Seděla u stolu a mlčky sledovala horký kouř, stoupající z oroseného pivního půlitru. Přemýšlela nad dětstvím - její matka zemřela dva roky před tím, než se Elen narodila - udusila se nešťastnou náhodou při snídani kostí z koblihy.

Jí to ale moc nebralo – byla zvyklá na život plný překvapení. Přemýšlela o mužích. Vyrušil jí vrchní, který položil na stůl šálek kávy. Poděkovala mu očima a přisladila si kávu dvěmi lžičkami soli. Usrkla a vrátila se zpátky k mužům. Za svůj život jich poznala mnoho – svou první sexuální noc prožila v domově seniorů. Dodnes si vzpomínala na to, jak moc se těšila a jak moc se jí nedočkavostí třásla kolena, když si před ní 85 letý Todor strhával podvlíkačky, šišlaje na ní vulgární výrazy skrze chatrně držící zubní protézu. Měla pocit, že se zákonitě počůrá, což se také nakonec stalo, ale Todor si toho nevšiml. Během vášnivé noci stejně jako její předchozí partneři zemřel. Na rozdíl od nich se však k tomu sexu alespoň dostal.

Protože měla plné zuby těchto krátkých známostí na jednu noc, začala si hledat stále mladší a mladší muže. Jak její tělo postupně přicházelo k sobě a stávalo se více a více ženou, sex jí začínal bavit a časem se dostavil i první orgasmus. S příchodem plodnosti pak musela začít brát antikoncepci, protože v jejím věku by bylo těhotenství rizikem. Když nastoupila do práce, počet mužů kteří jí zajímali (a čím dál více vzrušovali) se zákonitě rozrostl. Zvláště Erik se jí moc líbil – připomínal jí jejího vlastního otce, kterého moc milovala. Otec byl skutečným prototypem chlapa. Znala ho z jedné fotografie z knihy - noc po té nehodě její matky se rozhodl skoncovat se svým životem. Napsal dopis na rozloučenou, vlezl si do vany a zasypal se hromadou mletého mraženého rybího filé, smíchaného s chloridem vápenatým. Umrazil se. Musela to být dlouhá a silná smrt. Stejně dlouhá a silná, jako jeho láska k matce. Obrázek otce ve vaně otiskl tehdy i kriminalistický sborník. Milovala tu fotku a milovala i toho tvrdého, byť trochu chladného muže na ní.

Erik mu byl podobný. Byl u nich v truhlárně jediný slévač. Věděla, že je jiný než ostatní muži a tudíž se k němu i jinak chovala. Snažila se mu dát najevo svůj zájem tím, že s ním nikdy nespala. Posílala mu denně seznam jeho spolupracovníků, kteří si to s ní rozdávali v šatně, na záchodě, ve výtahu. Popisovala podrobnosti do nejmenších detailů. Chtěla, aby pochopil, že on jediný je tím vyvoleným, který se jí nesmí dotknout. Jemu jedinému patřilo její srdce. A on to věděl. A nedal to najevo a miloval jí přesně tak, jak si ona představovala. Nikdy jí nevěnoval ani pohled. Bylo to vzrušující. Nakonec se vzali.

Jak léta šla, mužů bylo čím dál méně. Mnozí z nich byli nesmělí a občas musela některého z nich opít, aby dosáhla alespoň nějakého sexuálního zážitku. A zítra konečně přijde ten kýžený den. Věděla, že zítra jí čeká její poslední soulož. Naposledy si to rozdá s mužem. Vyhlédla si sousedovic kluka. Byl tak sladký. Až ho z ní vytáhne, konečně se stane pannou. Bude na to pyšná. Vždycky si říkala, že je škoda, že se toho její otec nedožil. Bude to den proměny. Žádný další muž už v jejím životě nebude.

Těšila se. Moc se těšila. Konečně přestane ten ohavný pud, a ona bude mít čas dodělat si školu. Práce v truhlárně jí neuspokojovala. Teď měla možnost vše dohnat. Nejprve si udělá maturitu. Pak základku. Naučí se psát a když jí to půjde, tak i číst.

Dokončí školu a bude mít čas si hrát. Později se naučí mluvit. Pak pojmenovávat jednotlivé předměty. Vnímat věci okolo sebe. Bude pít mlíko. A pak – pak přijde to nevyhnutelné. Tma. Pocit vody. Tlumené zvuky, které znamenají cokoliv. Přestane vnímat. Přestane existovat. A pak – smrt?

Elen dopila kafe a řekla si vrchnímu o peníze. Mince strčila do kapsy u čepice, vzala si šálu a vyšla ven. Byl parný den. Před restaurací minula stádo tučňáků vyhřívajících se na slunci a zamířila směrem k náhodně vybranému bytu, kde bude dneska celou noc bdít.

 

Tak zítra se to stane. Těšila se...

Zpět
24.09.2009 06:09 Sekce: Z jiné dimenze, autor: Ohlasů[27] / Komentovat
Reklama
Export