Dvojí metr

Havárie polského speciálu, při němž zahynulo téměř sto duší, je jistě nepříjemná zálěžitost. Ale proč kvůli tomu vyhlašovat státní smutky? Zemřel snad někdo nenahraditelný...?

Nechci se tu nějak ohánět svým cynismem, ale nesnáším, když se kolem zalykají všichni slovy jako "Drtivá ztráta!", "Tragédie!!",
 "Černý den!!" apod. Co se tak hrozného vlastně stalo. Spadlo letadlo. Stává se. Zemřelo 96 lidí. Stává se a většinou umírá i více. Mezi nimi prezident, vedení armády a poslanci. Fajn, ne příliš časté, ale také se stává. Na silnicích denně zemřou po celé Evropě stovky lidí. Často významných. Bez zájmu. Každý rok někde spadne letadlo.Na Haiti zemřelo během pár dní čtvrt milionu lidí a žádný státní smutek se nedržel. A to tihle lidé pomoc potřebují, zatímco příbuzní polských obětí, nic akutního neptřebují. Počet lidí celkem na Zemi? Téměř sedm miliard. Ztráta pro populaci? Nula nula nic.

A zejména, proč den smutku i u nás? Mám snad něco společného s polským prezidentem? A proč by mě jeho smrt měla nějak zasáhnout. Osobně by mě neranilo, i kdyby zítra při čištění zubů vypadl z okna koupelny český komik Václav Klaus. Natož nějaký cizí politik. Takže tu máme opět důkaz toho, jak se měří dvojím metrem a jak si novináři vytváří celebrity. Já budu raději smutný pro své blízké a lidi, o nichž něco vím. Pokud se budu dojímat nad podobnou událostí, která v minulých dnech nastala - budu pokrytec. A to bych docela nerad.

Ale snažím se to pochopit. Ta lítost a slzy kanoucí na rakve papežů, prezidentů, generálů, sportovců... Trochu stádní jednání, ale nakonec proč ne. Třeba zase jejich příbuzní přijdou zaslzet i na vaši kremaci. Pokud ne, tak to přece není fér.

Zpět
13.04.2010 19:04 Sekce: Ze světa, autor: Ohlasů[21] / Komentovat
Reklama
Export