Dotyk větru

Při hledání sama sebe často zabloudím na podivná místa. V sobotu jsem si nenechal ujít den otevřených věží. Hnutí Duha ve spolupráci s provozovateli nabídlo lidem možnost nakouknout do útrob obřích mávátek, které sporadicky zkrášlují naši krajinu.

A protože mám mezi aktivisty několikero známých a pomáhám jim ve věcech, kde to má profese dokáže zúročit, dostalo se mi možnosti vystoupat až na samý vrchol jednoho z nich. Šlo konkrétně o větrník v obci Drahany, myslím, že nejvyšší v ČR. Ač jsem v životě poblíž žádného podobného monstra nebyl, už z dálky jsem neodolal a nafotil nějaká tématická fota. Foukalo opravdu slušně. Stojíte-li navíc u štíhlého tubusu a s vyvrácenou hlavou pozorujete majestátní pohyby 45 metrových lopatek, nutně to ve vás zanechá jisté pocity. Když vstoupíte do základny, nasadí vám popruhy jištění a vydáte se po kolmém žebříku do 105 metrové výšky, tyto pocity se ještě znásobí.

Zvolna šplháte vzhůru, po pár desítkách metrů cítíte ruce i nohy. Bílou přilbou narážíte na hrany průlezů v místech spojení segmentů tubusu. Po cestě a varovném výkřiku zachytíte telefon Sony Erricson opouštějící fotícího návštěvníka vysoko nad vámi. Líně vás mine křehký výtah s průvodcem a reportérem Blesku netroufajícím si na fyzický výkon. S nekonečnou šachtou pod sebou a necelou čtvrthodinku po vstupu na první šprušli se propocení svalíte v gondole elektrárny.

Obrovitá převodovka vyplňuje prostor. Cosi v ní výhružně hučí a do všech stran ční podivné kryty, které složitě podlézáte či přelézáte. Reportér Blesku se svou D70kou stojí v nejstupidnějším místě a zkouší postupně všechny dostupné režimy externího blesku, což výjimečně nekomentuji ironickou poznámkou, protože se snažím popadnout dech. S nohama na krytu hřídele se vztyčíte skrze otevřené okénko na stropě gondoly. Famózní pocit i pro panikáře z výšek. Kousek přede mnou se pomalinku pohybuje obrovitý list vrtule. Počítač ji poctivě udržuje v pozici nejužšího profilu vůči větru. Za plného provozu se totiž nahoru nesmí. Ženskými slovy: "Je to ale macek".

Kocháme se výhledy a přemisťujeme se k druhému extrému. Z podlahy se zvedají jakási padací dvířka a plexi kryt a koukáme přímo pod sebe k úpatí elektrárny. Na parkovišti jsou zaparkovaná autíčka jak z modelové železnice. Gondola se lehce pohupuje. Za provozu má vrchol prý výkyv metr až metr a půl. Za plného provozu by mě mohli s tímhle políbit prdel, protože bych se posral strachy. Chvíli v tom rámusu něco gestikulujeme a opouštíme gondolu. Zacvakávám rychlobrzdu úvazu na lištu žebříku a vydávám se zpět. Reportér Blesku se trochu křečovitě přidržuje stěny výtahu narážejícho sem tam do ocelové stěny tubusu. Zalitý potem a srdce rozpumpované nečekaným výkonem a adrenalinem shazuji dole úvaz, přilbu i rukavice.

Vysomruju cigáro a liju do sebe kofolu. Panečku! Taková blbost a jak to dá zabrat. Kecám s kýmsi s projekční společnosti. Shodneme se na tom, že na spoustě míst u nás tahle věc asi nemá co dělat, ale kde to fouká, tam to vydělává. Drahany stály (podle cedule) 81 milionů korun. Návratnost je deset let. Životnost tak 20 let.

Výkon samozřejmě nestálý. Instalovaný výkon 2 MW, omezený na 1,9 MW. Dokáže to prý pokrýt spotřebu 3550 lidí. Drahany mají 550 obyvatel. Shodneme se na tom, že nadstandardní výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů doplácíme z vlastních daní, ale stejně tak nalézáme porozumění v tom, že pokud stojí tyhle vrtule na správném místě, ušetří statisíce tun stupidního hnědého uhlí a nemusí mizet vesnice někde v Podkrušnohoří jako Jezeří a spol. A s nimi lidé na nichž nám, měšťákům houby záleží, i když mají svou minulost.

Vybavil jsem si, jak jsem byl před několika lety na čundru na nejvýchodnější výspě Slovenska. Bukovské vrchy se to jmenovalo. Procházeli jsme zaniklými vesnicemi, lidí minimum, nádherná příroda a přátelští Rusíni. Při cestě autobusem na Zemplínskou šíravu nám stařičký děda povídá: "Prišli k nám, že tu bude vodná nádrž . Viacej než pätnácť vesnic vystěhovali. Mali tam domy, kaštěle, kravy a polnosti. Tých starých ludí nahnali do panelákov v Humenném. Do dvoch rokov ich vatšina pomrela. Áj, to byla kurva doba!"

Mám obavu, že se od těch časů moc nezměnilo...

Zpět
20.06.2007 00:06 Sekce: Z domova, autor: Ohlasů[34] / Komentovat
Reklama
Export