Dopis od buzeranta - reakce

Na jeden z mých prvních článků tady na Aktovce (a zároveň na můj zdaleka nejčtenější článek) přišlo rekordní množství ohlasů. Co tedy čtenáři měli vlastně na srdci, že se mi rozhodli poslat mail?

Celkový počet mailových reakcí na článek Dopis od buzeranta se vyšplhal na číslo 42. Přes čtyři desítky lidí tedy sedlo k počítači, udělalo si čas a napsalo mi svůj názor, připomínku nebo otázku. Na některé z nich jsem odpověděl přímo mailem, na některé z nich jsem slíbil odpovědět později, na některé reagovat vůbec nebudu. Co bylo tedy nejčastějšími náměty vašich "dopisů čtenářů"?

Nabídky k "sňatku"

Nabídek na seznámení přišlo několik. Jen jedna z nich byla od muže, zbytek od holek. Ty se mi všemožně snažily dohodit svého gaykamaráda, gaybratrance a v jednom případě i gaypřítele (jako že ta dívka s oním chlapcem stále ještě chodila :-). Nabídku od muže jsme si chlapsky objasnili přímo po mailech, nabídky od dívek jsem s díky odmítl s tím, ať dají přečíst dotyčný článek svému příteli/bratranci/kamarádovi, a ten ať případně reaguje sám. Výsledek? Neseznámil jsem se s nikým (máte tedy ještě všichni možnost - tedy skoromožnost :-)

Pochvalné reakce

"Konečně normální článek", "Dobře napsaný" a podobné věty mě samozřejmě potěšily. Upřímně - všichni píšeme jen kvůli tomu, aby o nás bylo slyšet (číst) a aby nás někdo chválil. Všem takto reagujícím jsem pečlivě poděkoval. Výsledek: možná jsem tím získal svého jednoho či dva pravidelné čtenáře.

Homofobní reakce

Ty se objevily jenom dvě a obě byly jednověté. Buď mě homofobové téměř nečtou, nebo nemají čas a nebo jim chybí intelekt. To je zrovna ten typ mailů, na který jsem nereagoval vůbec. Kdyby si pisatel dal tu práci, napsal více než dva řádky a neudělal by více než přijatelné množství pravopisných chyb (perličkou bylo sdělení čtenáře že nechápe, jak můžu někoho "mrdad do pdele" :-), kdyby mi sdělili svůj názor a neposílali jen nadávky, určitě bych jim odepsal. Takhle - bohužel. Výsledek: Nic jsem neztratil a nic jsem nezískal :-)

Žádosti o radu

Těch se objevilo nejvíc. Některé byly hodně soukromé - ty jsem vyřídil mailem případně odesláním kontaktů na příslušné odborníky, některé jsem se rozhodl zde publikovat i s mou odpovědí. Všechny "rejpaly" si dovolím upozornit, že nejsem ani sexuolog, ani psycholog ani nic podobného a mé "rady" vycházejí pouze z mých zkušeností a názorů (a tak tedy mohou být mnohdy chybné).

1) Vím o tom, že je můj kamarád gay, ale ještě mi to neřekl. Jak se mám s ním o tom začít bavit?

U každého z nás jsou reakce na vlastní homosexualitu různé. Pro někoho je to záležitost vpravdě normální, jinému chvíli trvá, než se s ní smíří a někteří potřebují i odbornou pomoc, aby se se svou odlišností vyrovnali. Pokud vám tedy připadá, že váš kamarád je gay, že je s tím vyrovnaný ale ještě vám to neřekl, máte několik možností. Tou první je nechat na něm, kdy s vámi začne svou odlišnost řešit sám, druhou je metoda postupného naznačování (nenásilně se někdy začněte bavit o homosexualitě, vyjádřete svůj otevřený názor atp. - hlavně ale NENÁSILNĚ :-). Poslední možností (alespoň podle mého) je metoda frontálního útoku. Při vhodné příležitosti prostě říct "Hele, kdy nám ukážeš toho svýho přítele" nebo "Proč nás někdy nevezmeš na nějakou gay diskotéku" či cokoliv podobného. U poslední možnosti hrozí jedno nebezpečí - svou přímou otázkou tlačíte dotazovaného do kouta a nikdy pořádně nedokážete odhadnout, jak zareaguje. Osobně bych tedy zvolil kombinaci druhé možnosti a až posléze třetí. Jestli jste se v hodnocení kamarádovy citové orientace zmýlili, máte zaděláno na trapas :-)

2) Kamarád je gay, bavíme se o tom a je to v pohodě. Jenom mě překvapuje, kolik milenců už měl. Prý něco přes třicet a je jenom devatenáct. Je to normální?

Ať už budou gayové tvrdit co chtějí, je to normální. Když se kluk konečně smíří se svou orientací, nastává období jakési duševní blaženosti. Hrdost nad sebou samým, nad tím, že jsem se s tím dokázal vyrovnat, nad mým okolím atd. Tuto blaženost se pak všichni snaží doplnit i urychleným nalezením svého pana Božského. A většinou se o to pokoušejí metodou pokus omyl. Dále viz další otázka.

3) Jsou gayové promiskuitní?

Ano i ne. Šalamounská odpověď, ale je to tak. Z pohledu heterosexuálů je podstatná část gayů promiskuitní. Proč? Mají za sebou více krátkodobých vztahů či jen prostých sexuálních kontaktů. Ale proč tedy tvrdím, že gayové promiskuitní nejsou? Když příroda stvořila samečky (muže), dala jim do vínku schopnost oplodnit více samiček (žen). Veškerý vývoj se pak u lidstva soustředil na problémy: najít toho pravého otce pro své dítě (u ženy) a oplodnit co nejvíce samiček (u muže). Pro muže tedy není takový problém mít sex pouze a jen pro sex. Uznávám, tenhle pokus o biologické vysvětlení podstaty problému je trochu toporný, zkusím to tedy z druhé strany. "Když chlap má milenky, je to machr. Když má žena milence, je to kurva." Starý vtip, ale stále ještě vypovídá něco o náladách a názorech společnosti. Muži jsou dobyvatelé, kteří většinou nemají duševní problém získat ženu na jednu noc, užít si a jít dál. Ženy se častěji chtějí vázat (není to také tolik pravda, ale o tom až někdy jindy).
Představte si situaci jak vystřiženou ze součastné diskotéky. Do místnosti vchází muž, rozhlédne se a vybere si dívku, která ho sexuálně přitahuje. Nemá partnerku, není nikde vázán. Začíná flirtovat. Pokud by se dívka chovala podle "mužských" pravidel a muž se jí líbil, odchází s ním ke konci večera domů. Já chci - ty chceš by se prostě spojilo do jednoho "jdeme". Výchova dívek je ale taková (a částečně je takové i jejich uvažování), že s tímhle až ho poznám. Co když to není ten pan Božský? Jenomže dva chlapi jsou dva chlapi a ať si mají orientaci jakou chtějí, vždycky se budou chovat stejně. Pro ně se otázka "bude mě chtít" zmenšuje do problému "budu se mu taky líbit"? Když to oboustranně vyjde, není problém si to ten večer užít. Třeba z toho vznikne i něco dalšího.
A teď mi poraďte, jsou gayové promiskuitní, když se chovají jako obyčejní heterosexuální chlapi, jen to mají v hledání partnerů občas jednodušší?

4) Proč partneři tak často vyhledávají trojky?

Odpověď je proč ne? V každém vztahu (i v tom heterosexuálním) dochází po jisté době k zevšednění. Jednou z možností oživení vztahu (neříkám, že tou dobrou), je možnost najít si společného "přítele". Trojky nejsou výjimkou ani v heterosexuálních svazcích. Tam je celá záležitost ale problematičtější. Oba v páru si musí vybrat nejprve pohlaví nového objevu (jednodušší to je, když je jeden z partnerů sexuálně "obojetný". Pokud tomu tak není, dělá ústupek většinou žena :-), dohodnout si pravidla a tak dál. Kdyby existovalo ještě třetí pohlaví, které vyhovuje jak mužům tak ženám, byly by trojky mezi heterosexuály ještě častější, protože ta nejsložitější otázka - chlapa nebo ženskou - by byla zodpovězena. Mezi muži ale podobné složité otázky nejsou. Oběma v páru se líbí shodné pohlaví a tak si oba mají z čeho vybírat. Všechno je pak jen otázkou vzájemné přitažlivosti všech členů toho nově vznikajícího "svazku"

No a to by mohlo pro dnešek stačit, nemyslíte? :-) Pokud i na tento článek budou zajímavé reakce, napíšu odpovědi třeba i na další otázky. Na to si ale budete muset počkat...

Zpět
25.09.2005 11:09 Sekce: Bez zábran, autor: Ohlasů[8] / Komentovat
Reklama
Export