Cesta jen pro jednoho

Rodger seděl v rohu a omotával si krvácející nohu. Rána byla dost hluboká. Zatínal zuby a utahoval obvaz. Stáhl ránu a pokusil se vstát. Ostrá bolest ho posadila zpátky. Sakra. Sám takhle nikam nedojde.

Zaslechl zvuk přibližujících se kroků. Klára se protáhla skrz polootevřené dveře. „Jsi vpořádku? Našla jsem dva funkční RM. Odvysílala jsem záchranný signál a oznámila srážku - ozval se mi křižník Allegro – na palubě je Spencer. Máme nasednout do RM, vyzvednou nás. Nastavila jsem kurzy.“

Rodger ukázal na nohu. „Fajn. Nechce se mi tu chcípnout. Musíš mi pomoct, nemůžu chodit.“ Klára se sehla a pomohla mu se zvednout. Dal jí ruku za krk. Nebyl moc nadšený z toho, že mu život zachraňovala jeho žena. Pomaličku se začali šinout chodbou směrem k doku RM.

RM byla novinka. Začaly se používat v obchodních lodích před několika lety jako záruka lepší bezpečnosti. Původně se dělaly velké záchranné moduly, kam se v případě havárie mohla vtěsnat celá posádka a čekat na vyzvednutí ve volném kosmickém prostoru i několik měsíců. Bohužel díky své velikosti a komplexnosti se staly v případě srážky či poškození trupu tím, co první přestalo fungovat. A nefunkční záchranný modul má stejnou hodnotu, jako žádný záchranný modul. RM byly malé, osobní raketové čluny pro jednu osobu, rozmístěné nepravidelně po obvodu kosmické lodi. V případě havárie byla velká pravděpodobnost, že se alespoň části posádky podaří loď opustit dřív, než se promění ve vesmírné saze.

Rodger se nasoukal do RM a připnul si pásy. Klára ho políbila. „Teď to budeš muset beze mě chvíli vydržet sám, než nás Spencer vyzvedne. Poletím hned za tebou. A pak ti ukážu něco, co se ti určitě bude líbit.“ Pokusila se vyloudit svůdný úsměv. Rodger neměl náladu laškovat. „Dobře.“

Dveře doku se zavřely. Za chvilku byl slyšet pomalu sílící rachot trysek. Rodger odstartoval.

Klára se pomalu vydala na druhou stranu k jinému RM. Nepospíchala. Cestou se v paměti vracela ke vzpomínkám. Byli s Rodgerem manželé osmý rok. Létali spolu. Až na občasné monotematické hádky jim to vycházelo. Milovala ho. Zbožňovala. A on ji.

Neřekla mu, že obešla všechny čtyři RM na lodi, ale jen jeden jediný byl funkční. Ten, kterým před chvílí Rodger odletěl.

Měla čas. Když víte, že vás za dvanáct minut pohltí hromada tavícího se kovu jakožto následek výbuchu reaktoru, nemusíte už nikam pospíchat.

Nechtěla mu říct, že je cesta jen pro jednoho. Věděla, že by chtěl mermomocí zůstat, aby jí zachránil. Obětoval by se. Jenomže pro ní by to nebyla záchrana. Jaký by to asi byl život s pocitem, že někdo, koho ona tak miluje se nechal dobrovolně usmažit jen kvůli tomu, aby mohla žít? Proč by vlastně ještě měla pak žít? To by nebyl život. Neunesla by to. Když něco takového viděla ve filmu, plakala dojetím. Jenomže film končil v okamžiku, kdy se ten zachráněný ocitl v bezpečí. Nikdo už neřešil, co se vám zbytek života odehrává v hlavě. Připadala by si jako upír. Nebo jako vrah.

Nasedla do mrtvého RM. Připnula si pásy. Ještě šest minut.

Znovu jí na mysl přišly ty hádky. Rodger chtěl děti. Moc. Snažil se o to. Bez úspěchu. Říkala si, že je chyba někde u ní. Rodger byl silný a zdravý muž. Neměla odvahu dojít si na vyšetření. Těžko by se vypořádala s tím, že se dozví, že nikdy nebude moct mít děti. Místo toho raději Rodgerovi tvrdila, že bere antikoncepci, protože nejprve udělají kariéru a teprve potom přijde na řadu rodina. Získávala čas a hledala odvahu. Vždyť – i lékařské metody se neustále zdokonalovaly. Za pár let se třeba podaří ženskou neplodnost zlikvidovat úplně. Po nocích tajně plakala a přes den se topila v depresích. Kdykoliv se Rodger zmínil o dětech, měla pocit, jako by jí do duše vrážel nůž.

Tolik mu je chtěla dát.

Odhadem zbývaly tři minuty. Držela si ruce před obličejem a plakala. Nemohla se s ním rozloučit. Musela dělat, že poletí za ním. Jinak by mu to došlo. Došlo by mu, že je cesta jen pro jednoho. Rozhodla se, že bude lepší, když to bude vypadat jako nehoda. Ano, on se sice nikdy nedozví, co se stalo, ale nebude se trápit tím, že se pro něho obětovala. Nemohla mu už ani říct, že ho miluje. Poznal by, že něco nehraje. Takhle časem zapomene. Vždyť, to se stává, že někdy přijdete o někoho moc blízkého. Čas to smaže. Za pár let. Najde si nějakou jinou ženu. A bude s ní mít děti. Konečně bude mít děti. Něco, co mu ona dát nemohla. A konečně bude šťastný.

Plakala a nebyl to jen pláč lítosti. Bylo to zoufalství. Zoufalství a beznaděj v takové koncentraci, že mozek začne šílet. Naštěstí – než se šílenství mohlo zmocnit jejího rozumu, poškozený reaktor milosrdně vybuchl a její tělo se vypařilo.

Rodger seděl v RM. Byl už dost daleko. Viděl, že se Klára zdržela. Nejspíš něco někde selhalo. Sakra. Polilo ho horko. Byl zkušený technik na to, aby věděl, že to nemohla přežít. Přemýšlel. Něco mu nesedělo. Pak to zjistil. Neseděl mu ten pocit, který zrovna měl. Jeho manželka se zrovna proměnila v plazmu a on nic necítil. Nic. Jen prázdno. Vzpomněl si na to, jak jí kdysi miloval. Vášnivě. Zbožňoval ji. Chtěl s ní mít děti. Ale ona ne. Pořád jen myslela na práci. Kdykoliv začal mluvit o dětech, odbočovala a zadupávala téma. Prosil ji. Žádal. Celé roky. Marně. Nedokázala obětovat svojí zasranou kariéru. On by pro rodinu obětoval cokoliv. A ona? Nedokázala se vzdát ničeho. Pořád jen myslela na sebe.

Prázdnota v duši se začala měnit v pocit. Byl to pocit úlevy. Stejně jí chtěl po návratu oznámit, že podal žádost o rozvod. Takhle si alespoň ušetří tahanice. I když možná by to přijala s klidem, stejně milovala jen sebe. Láska, to jsou oběti pro druhého - a ona? Nebyla schopná obětovat nic.

Nakonec, možná je to takhle lepší, pomyslel si Rodger. Vyndal si z kapsy cigaretu. Zapálil si. Vdechl dlouze kouř. Pojišťovna mu vyplatí celkem pěknej balík – za loď, zboží i za manželku.

„Díky Kláro, alespoň k něčemu si mi nakonec byla. I když to asi nebylo tvým záměrem. Přesto - díky.“ Pousmál se.

Bude zajištěný a svobodný. A najde si konečně nějakou jinou Kláru, která nebude pořád jen myslet na sebe. A bude s ní mít děti. Kupu dětí. A bude šťastný.

Rodger si to představoval, kouřil a čekal, až ho zachytí Allegro. Nevěděl, že je sterilní.

Zpět
04.06.2005 11:06 Sekce: Deprese, autor: Ohlasů[5] / Komentovat
Reklama
Export